Den 181./365

Poslední den školy. Holky nemohly dospat. Před školou ukáply i nějaké ty slzičky... Velké to loučení se spolužáky.

Kristýnky pani učitelka byla z dárků a tabla dojatá. Vysvědčení mě nepřekvapilo. Kája byla sama zklamaná, že se jí nepodařilo vytáhnout AJ a vlastivědu. Ale myslím, že kdyby opravdu chtěla, tak to dá. U ní je to hodně o učitelích. Co jí baví, má 1 a nemusí se učit. To, co jí nezaujme, tak se nedokope. Z AJ bývala jedna z nejlepších. Teď už to tak nevypadá...

Tom makal s tátou na dvoře, a tak jsme si objednali domů pizzu. Takové malé rozloučení se se školním rokem a přivítání prázdnin. Ještě že holky jely brzy k tátovi, byla jsem nějaká podrážděná a stačilo málo a startovala jsem.

Den 180./365

S Charliem je to nějaké začarované. Když jsem ho měla jet vyfotit poprvé, bylo tak ošklivě, že jsem zůstala doma. A dnes? Horší už to být nemohlo. Ale do HP jsem musela, a tak jsem byla vděčná, když alespoň na chvíli pršelo jen lehce... Je krásný i v dešti a hledá domov!

Den 179./365

Dnešní den nezačal vůbec dobře... Dafné zahnala Dorotku na ulici a po ní se slehla zem... Pak přivezl Láďa kamínky, vysypal mi je do výkopu a odjel s tím, že spěchá... Takže jsem vzala lopatu a odhazovala... Kočka nikde, já opocená. Sebastián si otvíral sám branku, tak jsem ho hlídala, aby neodešel. Na Dafné jsem byla naštvaná a ona to moc dobře věděla, tak nevystrčila paty z domu...

Spadlo to ze mně až odpoledne, když jsem odvezla děti k babičce a jela do Rudňáčku fotit děti. Požádala mě o to Míša a já to pro ni moc ráda udělala, protože stejně tak mi i ona pomohla na akci na lodi.

Dříve byl Rudňáček MŠ, kam jsem chodila já i Tom. Minuli jsme se tam o rok. Stála jsem dnes v místech, kde jsem si hrála jako malá. Bylo to tam o moc menší, než si to pamatuji... :-)

Den 178./365

Tom pracoval s tátou na dvoře. Já dělala svatební fotky a Sebíček byl u babičky.

Děda nám vyrobil provizorní vrátka. Jsou boží. Zamilovala jsem se do nich na první pohled! Nevím, zda je budu chtít vyměnit za branku...

Den 177./365

Dnes jsme byli koupit obrubníky. Práce na dvoře pokračují. Zabrousila jsem i do oddělení zahradnictví a vyhlížela rostliny, které bych tam chtěla mít... Místo stromů mám na zemi položené kameny, abych věděla, kde budou. Má představa získává reálné tvary. Já už se tak těším!

A večer jsme byla fotit Lucinku s hafanem. Užily jsme si srandu a vzala jsem ji na místa, kde jsem ještě nefotila a chtěla to zkusit... Takže se těším, až konečně dodělám ty svatební fotky... Pomalu, ale jistě, na nich pracuji.

Dnes ráno pokračoval Sebastián s jeho suchou plenkou a touhou jít čůrat na wc. V obchodě jsme zjistili, že vlastně nemá plínku, a tak jsme se zašli raději vyčůrat. Suchý až do večera. Pak vyběhl na zahradu a začal se máchat ve vaně a najedou vidím, jak má mokré tepláky. Kája zahlásila: "Sébo, ty ses počůral?!" A on: "Ano!" S takovým klidem, že bych mu dala i pusu :-D.

Je z něj najednou velký chlap. Všechno mu je malý... Budu mu muset protřídit oblečení :-).

Den 176./365

Dnes doznívala únava ze včerejšího dne. Dodělala jsem fotky z plavby a teprve z nich jsem nasála tu atmosféru, která tam byla. A také chodilo poděkování a nadšené ohlasy od těch, kteří se zúčastnili a ti, kteří nemohli, se těší na příště...

A zítra zase zpět ke svatebním fotkám... Bude poslední týden školy, a pak už jsou prázdniny! Teprve teď mi dochází, že ten školní rok nějak rychle utekl. Prázdniny si všichni zasloužíme...

Den 175./365

Akce se vydařila! Jen příště necháme Tittlbacha na souši :-D.

Den 174./365

Malíře dva doma mám. Kiki včera nakreslila Czechii  a Sebíček dnes maloval jeden obrázek pro tatínka a jeden pro sebe.

Ráno mě dojal. Vstal, za chvíli si sundal suchou plínku a šel se sám vyčůrat na záchod... Nic po něm nechci, nic nevyžaduji a on na to přichází tak hezky sám...

Večer jsem si odskočila k dálnici, vyfotit Badyho, který hledá svoje doma...

A zítra, zítra už plujeme! 

Den 173./365

A zase ta loď. Mám radost. Všechny nás chytil teamový duch. To nadšení. Všechny dáváme ze sebe to nejlepší, co dokážeme... A věci se daří. Vše klape. A co neklape, tak se zachraňuje... I počet pasažérů je tak akorát. Pokud ještě nějací přibudou, budeme rádi, ale už teď víme, že to nebude nic masového, ba naopak, příjemného...

A jinak u nás doma jsme zabetonovali pás pod vraty, dali tam kostky, co jsou v gabionech a moje kamenné srdce.  Vypadá to super! Jen Minie je tak mrňavá, že v jednom místě podleze!

Odpoledne jsme vzali děti do Chrůstenic na koupaliště. I já se koupala a dokonce topila své drahé dcery... Z lásky samozřejmě. A ony byly šťastné, že mají pozornost. Sebastián se rozkoukal a moc si to tam užíval. Toužil po tobogánu a byl velice zklamaný, že ještě nééé... Musela mu stačit dětská klouzačka a to tedy nic moc...

Den 172./365

V září to bude 50 let, co byla škola otevřena. Chodila do ní moje máma, babička holek a Sebíčka. Pamatuje si, jak se chodilo na brigády a dva roky na to ona sama do ní jako prvňáček nastoupila.

Vystupovala i Kája se třídou, ale tam jsem nevychytala nastavení foťáku. Takže bez fotky. Stane se i lepším fotografům :-D.

Den 171./365

Sebíčka k babičce, auto k Metropoli a šup do metra... Na Františku už čekala Czechie. Dala jsem dohromady s Petrem rozložení stolů a kde se bude co odehrávat. Uááá... Bude to super! Těším se!

Pak rychle pro Sebíčka a domů. Tam už čekal Láďa s kamením...

A odpoledne do bazénu za holkama... No, bylo tam neplánovaně i dost kluků... Dala jsem si třešně, napila se a... Bylo to rychlé... :-D

Den 170./365

Dnešní den byl ve znamení pozvánek na plavbu po Vltavě. A tak Vás budu zvát i zde. Pár Vás sem za den zavítá a třeba zrovna na sobotu nemáte program!

Plujeme po Vltavě pro Dočasky.cz .... přidáš se? ;-)

•  Kapitánka Ája Černá Tě seznámí s činností spolku Dočasky.cz a její pravá ruka, plavčík Honza Drobný, Ti poví něco ze svého dobrodružného cestovatelského života ...
• Tvého plyšového psího kamaráda můžeš přihlásit na plyšovou Voříškiádu, tříčlenná porota zvolí tři vítěze a ty ocení pohárem, zajímavé ceny však čekají na všechny účastníky…
• Rád/a bys nějakého plyšového kamaráda adoptoval/a? Přijede i plavčice Lenka a její svěřenci připravení k adopci. Na místě je můžeš rovnou přihlásit na výstavu ...
• Uvidíš divadýlko "Jak ztracený pes našel cestu domů“.
• Therinka a Rocco se těší na Tvé pomazlení... Jsou to psi canisterapeutičtí. Nevíš, co to je? Poví Ti to jejich panička Táňa.
• Dvě krásné mladé slečny, Vendulka a Anička, Ti namalují psí čumáček na obličej, nebo si můžeš nakreslit nebo vyrobit svého papírového psího kamaráda.
• Než loď zakotví v přístavu, budeme losovat ze všech vstupenek výherce balíčku od kluků Matyáše a Tomáše z Dogsie, kteří nám na lodi řeknou, jak oni pomáhají opuštěným pejskům...
• Pochutnáš si na občerstvení od našich milých dobrovolníků, kteří ho s láskou připravují...
• A společně poděkujeme všem hodným a laskavým lidem, bez kterých by se tato plavba nekonala (manželé Ludvigovi, pan Josef Maršík - www.sudovepivo.cz, Calibra, Psí kusy, Psí magazín, časopis Žlutík, Eva Rybníčková, Lenka Frišová a spousta dalších…)

 A odpoledne nás navštívila Ivanka s Elenkou. A tak jsme povídaly, děti si hrály (Sebastián stále volala na Elenku "Áňo" a celkově mu sedla její klidná a milá energie)... I na něco dobrého jsme zašli... Je to dlouho, co jsme se neviděli a bylo to moc fajn! 

Den 169./365

Neděle. Vyvalila jsem se z postele v 10 hodin! To už tu byl děda a všichni tři "kluci" už makali na dvorku...

Došlo mi, že už "neumím nic nedělat", a tak jsem se o to dnes částečně snažila... Není to špatné...

Den 168./365

To byl budíček! Bagr přijel už v 7 ráno, i když původně měl přijet nejdřív v 9. Počasí nevypadalo vůbec hezky (odpoledne jsme měla fotit svatbu) a byla jsem lehce nervózní z prostředí a počtu osob pozvaných na svatbu. Není to sranda, promyslet, co, jak a čím fotit...

Den 167./365

Pátek, kdy bývá Tom normálně doma, ale byl v práci... Kiki byla pozvaná na oslavu narozenin a večer odjely holky k tátovi...

Den 166./365

Dnes jsme chtěla jet na výstavu růží, že si tam vyberu tu nej k našemu gabionu, ale nakonec jsem se na to necítila. A udělala jsem dobře. Přepadla mě taková migréna, že jsem nebyla funkční. Musela jsem zavolat Káju domů, aby se postarala o Sebastiána. Jen jsem spala a zvracela... :-( Takový malý očistec to byl. Večer už bylo dobře. Naběhla jsem na zahrádku, zalévala, plela, sázela.

Den 165./365

Ajajaj... Trapas... Čekáte na důležitý telefonní hovor a nic... Přijde vám to divné... A pak se dozvíte, že jste pána už před nějakou dobou "odpálkovala", když jste stála frontu na placení v Lidlu... Trapááás. Ale snad je vše zachráněno... Akce se blíží... A já se těším...

Den 164./365

Takových fotek ve frontě a PC stávkoval. Byl pomalý. Reagoval opožděně... Vyslala jsem SOS, nechala ho prohlédnout a "nicnedělala". Večer už to zase šlapalo, jak mělo...

Dopoledne jsme vybrali dlažbu. V tu chvíli to bylo TO ONO. Teď tu sedím a nad vším dumám... Je to opravdu ono? Včera jsem byla u Lucie na semináři. Byl na téma Rozhodování. Ač jsem tam šla s tím, že chci hlavně poznat Lucii a toto téma se mnou až tak nerezonuje, tak teď je tomu úplně naopak :-D.

Jsou dny, kdy člověk nepochybuje o ničem. Vše je jasné. Není možné, že by nevěřil tomu, co si myslí... Důvěřuje všemu a všem. A pak lup. Probudí se a stačí málo, aby pochyboval. O všem. A je to i tím, co všechno okolo mě teď probíhá a děje se. Na jedné straně lidé, kteří nedůvěřují a "zpochybňují" moji důvěru a já se snadno nechám, protože jsem v takovém rozpoložení, že stačí málo... Na druhé straně jsou ti, kteří jsou pevní a dodávají mi sílu. A víru. A já jsem někde uprostřed. Jen na mně vlastně ně, na jakou stranu se chci naklonit. Na tu plnou nedůvěry nebo na druhou? Volím si tu druhou. Nic nebude špatně. Vše bude, jak má být a bude k tomu důvod.