Taková maličkost před usnutím, kdy jsem přišla do ložnice (nechce teď spát nahoře sama) a ona byla v naší posteli s tím, že jí je na matraci zima... Přinesla jsem ji ze sušičky vyhřátou voňavou peřinu a ona s radostí za plula na svou matraci. Dostala pusu na čelo a mohla v klidu spát... Byla jsem jí v tu chvíli tak blízko, jako nikdy předtím. Pro někoho běžná věc, pro mě ne. Já tohle nezažívala, já tohle neumím a musím se to učit.
Jinak jsme dnes byli se Sebíčkem stále na cestách. Dopoledne jsme vyrazili na poštu, poslat Kristýnce pohledy. Objevil cestičku, která byla mírně z kopečka a hodlal tam jezdit nahoru a dolů... Když už jsme se konečně dostali na hlavní, vzpomněl si, že je tam kousek cukrárna. Zastavil se, naznačil "líznutí" a kývl. To bylo jako by řekl: "Mami, dáme zmrzku?" Když jsem kývla, jeho rychlost a radost vzrostla a dostat ho k cíli bylo o dost snadnější.
Po spaní jsme šli za Kájou na atletiku, měla závody. Sebastián si tam našel Toníka a běhali tam spolu... ♥ No plně prožitý den.
