Narozeniny...

Mám to tak každý rok. Pár dní před narozeninami jsem "rozbitá". Neumím své rozpoložení výstižněji popsat. Prostě to tak je. Dotýká se mě spousta věcí, chování lidí, kupí se práce a i nějaké to trápení se objeví.

Teď mě zrovna bolí, když vidím, jak se Kiki bojí do školy. Není to kvůli učení (i když její známky jí v této situaci moc nepomáhají), ale kvůli "kamarádkám". V tomhle to mají kluci snadnější. Když se jim něco nelíbí, dají si po papule a je klid. Holčičky jsou daleko zákeřnější a Kiki to pociťuje na vlastní kůži. Je teď plná strachu a já se jí s tím snažím pomoci. Řešíme to. A věřím, že vyřešíme.

Co se známek týče, tak jsem na ni vážně moc pyšná, protože ve čtvrtletí jí vycházely samé 3 a jedna 2 a teď to vytáhla tak, že má samé 2 a jednu 3. Ale i kdyby měla samé 3, nic to nemění na tom, že si zaslouží spíš podporu než srážení ze stran "kamarádek". Jsou to děvčata, která když dostanou dvojku, tak pláčou a bojí se domů. Tohle třeba naopak neumí pochopit Kiki. Pro ni je dvojka krásná známka na kterou se musí hodně snažit.

Učí mě, že není ostuda udělat chybu. I já byla ta, která nosila jen samé jedničky a nesměla si dovolit nic jiného. Jinak bylo doma zle. Když jsem dostala trojku, bála jsem se jít domů...

I Kiki bude mít brzy narozeniny. Takže to má asi jako já... Náročnější období. Ale po narozeninách bude zase dobře! Musíme tomu věřit obě.

Já mám ty moje dnes. Kiki za tři dny. Bude to 10 let, co se mi narodila... Má tak velké srdce a tak moc ji bolí, když ten, koho má ráda, je na ni ošklivý... Koho by to nebolelo :-(.

Včera mi udělali moc milé překvapení. Usnula jsem po obědě a když jsem se probudila, měla jsem na stole tulipány, obrázek, dárek a palačinky s marmeládou a jogurtem. Všichni se zapojili do překvapení pro mě. Byla jsem dojatá!