Den 286./365

Pátek 13.

Odevzdání notebooku k "vyšetření".

Koprovka u Páji.

Odvoz psů na hlídání.

Vybírání vody z jezírka, aby se Dafné nemohla koupat.

Příprava na cestu.

Vyzvednutí babičky na metru.

Den 285./365

Noc byla neklidná... Ale dle mého klidnější než včera. Ráno Kája tvrdě usnula a prospala skoro celé dopoledne. Měla jsem nutkavou potřebu ji vymalovat pokoj. Zašla jsem dokonce do barev a laků a vyfotila si vzorník. Lákala mě kašmírově žlutá. Nikdy bych takovou barvu nevolila a dnes jsem si byla jistá, že právě tuhle tam musí mít... Než mi kamarádka poslala charakteristiku žluté barvy... JJ, působí pozitivně na solar... A byla jsem doma. Podvědomě jsem chtěla, aby se jí ulevilo...

Ona mě s barvou posílala někam. Neměla náladu. Žádná se jí nelíbila. Nic nechtěla. A já se jí stále snažila vysvětlit, jak by se tam hodila...

Žaludek bolel, kroutila se, ale pozitivní bylo, že si přála uvařit těstoviny k obědu... Pak ale zase usnula. Po probuzení se s chutí najedla. Dokonce si přidala... U doktorky v čekárně se už začala usmívat a když nám paní doktorka hlásila, že lepší krevní testy mít ani nemůže, bylo vidět, že z nejhoršího už je venku.

Díky za to! Dokonce mi řekla, jakou barvu by v pokojíčku chtěla a jela ji se mnou koupit... Vyhrála to světlounce růžová. Taková, jako její boty...

Den 284./365

Tohle byl takový bolavý den... Noc, kdy nikdo z nás nespal. Teda Kiki nikdy nic neprobudí a Tom spal v klidu o patro výš. Kája se budila každou chvíli. Chodila, hekala, brečela... A já jí neměla jak pomoct. Sebastián se také každou chvíli budil a potřeboval nakojit...

Ráno jsem na nic nečekala a vzala ji opět k doktorce. Dnes ji viděla ta druhá, udělala odběry krve, sedimentace je ok. Nakapala ji kapičky proti křečím a Káje bylo 2 hodiny dobře. Pak ale opět návrat k původnímu stavu.

Podařilo se mi zajistit termín gastrokonzultace na 24.11. na klinice Ke Karlovu. Do Motola se nedalo ani dovolat... Tam by byl termín až v novém roce :-(. Pevně doufám, že třeba ani nebude termín nutný, že přijdeme na to, co ji trápí... Tohle je vážně dost vysilující... Pro všechny.

Den 283./365

Nemám taková rána ráda... Káju bolel celou noc žaludek. Měla křeče a každou chvíli se kroutila a budila a měla potřebu být u mě. Tu potřebu měl i Sebastián a Kiki...

Po probuzení obě kňouraly a hekaly, jak jsou bolavé. Mám tedy všechny tři doma. Ve 13 hodin mířím směr doktorka. Hlavně s Kájou. S Kiki to není tak horké. Jen co jsem ji omluvila, cítí se "lépe".

Kája byla poslána na sono břicha. S žádankou... Na sonu, že nám dají termín až koncem října. Tak na chirurgii, kde byl takový doktor, že bych se nejraději otočila a šla pryč, ale to sono bylo nutné udělat... Výsledek takový, že vše v normě, nikde nic, co by bylo špatně. Kája se mi ale stále kroutila v křečích dál...

Paradoxně vše špatné je pro něco dobré. Byly jsme si k sobě dnes tak blízko! Tak moc to bylo léčivé pro obě dvě...

Mezi tím Kiki, která byla takový můj ventilátor přetlaku. A jako kdyby to věděla, nebrala si to osobně... Večer jsem ji objala a poděkovala za to, že je. Objetí mi vrátila a řekla mi, že mě má moooc ráda...

Den 282./365

Fotky, termíny... Je toho hodně... Ráda bych toho do pátku většinu zpracovala... Uvidím, zda mi pracovní zápal vydrží. Poslední nedělní focení mě tak příjemně napumpovalo energií a radostí z práce, že ještě teď na té energii dojíždím :-).

Den 281./365

Den 280./365