Den 359./365

Sebastián šel s autem i spát. Ráno si ho zase vzal do parády. Pak přijely holky a nastalo rozbalování dárků...

Den 358./365

Dnešní štědrý den je opravdu klidný... Vše nachystáno, Sebíček nabírá sílu na večer... Koukám se na Popelku a vzpomínám na babičku Evičku. Měla by dnes svátek... Zajedeme jí zapálit svíčku na hřbitov, a pak rovnou za Tomem do práce.

Těším se na večer, na to, jak bude Sebíček vše vnímat... A doufám, že bude mít z dárků radost.

Holky moje jsou letos u táty. Věřím, že si to také užijí a zítra si rozbalí dárky i pod naším stromečkem...

Krásný štědrý den Vám všem!

Den 357./365

Dnes jsme jeli popřát babičce Vlastičce k svátku.

Uvařila jsem lososovou polévku a Sebastián mi pomáhal dělat bramborový salát... U toho koukáme na filmy... A půjdeme si pro betlémské světlo do kostela...

Krásné Vánoce...

Den 356./365

Dopoledne jsme šli do herničky... Odpoledne odjely holky k tátovi a my zůstali se Sebíčkem sami doma. Užívali jsme si vzájemné společnosti (hráli si a četli knížky, prohlíželi obrázky - konečně o ně má zájem sám od sebe). Když usnul, pustila jsem se do balení dárků. V průběhu toho přišel domů Tom a vyprávěl mi, jak to šlo v práci. Často před ním musím v duchu smeknout. Dělá to, co mě vždycky bavilo, ale stresovala jsem u toho... "Co kdyby to nebylo dost dokonalé..." "Co když nebudu rozumět...". Proto jsem nezůstala v hotelnictví. Moje angličtina nebyla nikdy na takové úrovni, abych si věřila. A on, ač jeho angličtina není dokonalá, dělá, co ho baví a dělá to moc dobře. Jsem na něj pyšná!

Den 355./365

Emoce... Ty dělají fotku kouzelnou... Těším se na nový rok, kdy budu moci zachycovat ty drobné okamžiky štěstí...

Pustila jsem se do pečení vánočky. Plápolají mi tu svíčky, v televizi běží Láska nebeská a moje láska si se mnou píše zprávy z práce...

Den 354./365

Dnes u nás byli kluci. Přijeli autobusem a Tom je večer hodil domů. Konečně je otevřený most přes dálnici do Chýně  a nemusí se to složitě objíždět...

Ráno jsem holkám připravila svačinu a vrátila se zpátky do pelechu. Všichni tři jsme spali do půl desáté. Zjistila jsem, že jedna z dam si tu zapomněla svačinu...

Tom jel se Sébou k babičce. A já se pustila do nádobí. Co se nevešlo do myčky, jsem myla ručně. Nejvíc nápadů mi přichází právě při mytí nádobí. A tak jsem si tu pouštěla koledy a představovala si své budoucí podnikání. Vše to do sebe krásně zapadalo. Pak přijel Tom bez syna. Je stejně nadšený z mého nápadu jako já. K jeho realizaci ho potřebuji, takže jsem ráda, že do toho půjde se mnou. Věřím, že když se naše síly spojí, bude to stát za to :-).

Zatím je to celé tajemství. Až to bude hotové a vychytané, tak se rádi pochlubíme...

Den 353./365

Je mi dnes nějak těžko. Trápí mě Max. Tedy spíš jeho panička... Rozhodli se si ho nechat, ale já jim už prostě nevěřím. Upravují si vše podle toho, jak se jim to hodí a já s tím nic nezmůžu. Akorát si tím kazím den.

V krámě samí negativní lidé... Na FB mi vyskakují komentáře, nad kterými jen kroutím hlavou... Asi jsem dnes nějaká lehce přecitlivělá... A to jsem si včera říkala, jak krásný advent to letos je... Žádný stres...

Možná to moc řeším. Říkám si, co mi to má ukázat. Proč? Už dlouho jsem se takhle necítila.

A tak tomu dám čas... Ono se ukáže, co mi to mělo dát :-).

Dnes navečer je ve škole Punčování. Vezmu foťák a děti a půjdeme se vánočně naladit. Tam by mohla být atmosféra příjemná.