pondělí 30. ledna 2017

Den 30./365


Přijdu si dnes taková marná. Všechny tři děti dnes zůstaly doma a to mi nikdy na náladě moc nepřidá. Sebík je ukňouraný, asi ho bolí bříško. Kiki byla ráno také bílá a stěžovala si na břicho. Kája, ta má nějakou chřipajznu, ale bez teplot. V lékárně jsem tedy nechala majlant. Ale všechno to jsou věci, které se doma neztratí. Paradoxem je, že jsou venku mrazy a všichni mají chřipku. Plná lékárna lidí s horečkou a bolestí celého těla. Ještě že mě bolí jen ta záda!

Pomohla jsem dnes Elišce, "ségře" Gábinky (té, jak s ní vyrůstala na zahradě), najít dočasku. Majitelka zoufalá, fenka už měsíce sama na zahradě, jezdí ji tam krmit... Tak snad už bude jen a jen dobře.

Takže tak u nás...


neděle 29. ledna 2017

Den 29./365


Ráno to přestalo na chvíli bolet, tak jsem si dala hodinu spánku navíc. Uvařila luštěninový guláš (mňam!) a odskočila si vyfotit Jeffryho. Desetiměsíční štěně, které původní majitelé přestali zvládat. Celý Max! I s tou jeho šílenou separační úzkostí. Jeho adoptivní teta se od něj nemohla vzdálit na 2 metry. Hrozně vyváděl :-(. Snad se s tím bude dát pracovat. Nebude to snadné. Krásný je, že by ho hned každý chtěl, ale je opět dost poznamenaný lidmi a jejich "výchovou".

Večer už jsem se tady zase kroutila. Nemohla jsem ani sedět u PC a dělat fotky. Tom mi přichystal spaní v obýváku, naplnil termolahev horkou vodou a začala jsem se líčit klidem a teplem. Bez prášku se to už ale neobešlo...

Byla jsem nakonec ráda, že ze 4 focení byly jen 2, můžu si v klidu odpočinout a nehrotit to...


sobota 28. ledna 2017

Den 28./365


Probudila jsem se s bolestí zad. Na to místo se mi bolest opakovaně vrací. Ráno jsem to nějak rozhýbala a šla fotit. Večer to tu bylo zase. Nemohla jsem spát, nešlo vybrat si ideální polohu. Do toho jsem se kroutila u kojení... Uááá...

pátek 27. ledna 2017

Den 27./365


Kristýnka si přála mít oslavu v den jejích narozenin. Pozvala si spolužáky ze školy a mohlo se začít. V první chvíli jsem si říkala: "Jé, co když se nebudou bavit? Co když to tu pro ně bude nuda?" Měla jsem přichystané soutěže, dort, šampus a vtipné občerstvení...


Vendelín se ujmul role DJ, pouštěl holkám písničky. Po dortu a gratulacích se začaly hrát hry a byla u nich sranda. Nejprve se hádalo, kdo má v puse citrón. Kája, která byla původně "děsně nadšená", že bude mít Kiki doma spolužáky, tak se také ráda zapojila a bavila se asi nejvíc.




Všichni namalovali Kristýnce obrázek na památku (i Sebíček a Kája - pravda, prdící panáček ala tříleté dítě, ale i tak si dala tu práci), hledali poklad, při kterém plnili úkoly a také hráli hru na ochutnávání. Ta byla čistě v jejich režii. Vzali si talířek, naložili na něj, co je napadlo a vzájemně se krmili. Bavila jsem se i já. U téhle hry vydrželi nejdéle.



A pak už si vymýšleli svoje hry... Bavili se... Domů odcházeli spokojení a na Kiki jsem viděla, jak je šťastná! ♥

Tohle se povedlo! ♥

čtvrtek 26. ledna 2017

Den 26./365

Můj den bez FB.

Včera jsem se rozhodla, že si dám dnes den bez FB. Tom se mi smál, že to nedám, že mám na něm závislost. Že to bez něj zvládám, jen když nejsem doma. No tak uvidíme, co to se mnou dnes udělá :-).

Musím dohnat resty - dodělat jednu várku fotek a druhou začít a nejlépe dodělat také. Zítra na to nebude čas...

Holky se ráno vypravily úplně samy. Tom šel brzy do práce a Sebíček spí... Dám si snídani a jdu na to! Držte mi palce!

Vydržela jsem to přesně 12 hodin... :-) 

středa 25. ledna 2017

Den 25./365


Přišel mi dárek k narozeninám od Toma... Hrnečky jsem si vybrala, už pár let jsem toužila mít takový křehký šálek s kytičkami... Tak teď ho mám a k němu stříbrnou lžičku, na kterou když se podívám, tak se vždycky budu smát. Je to takový můj "šperk", osobní věc, krásná věc, kterou bych si sama nekoupila... Vybrat, co na ní bude, jsem nechala na Tomovi. Jediný nápis, který nebyl v češtině :-D. O to víc mě baví... ♥


No a tady je spokojená Gábi. A spokojení páníčci. Má v ulici psí kámošky, lítá po poli, poslouchá, byla sama doma a chovala se vzorně... Holky ji stále hladí... ♥
Jedním slovem - štěstí. Pro Gábi, pro mne i pro adoptivní rodinu...


úterý 24. ledna 2017

Den 24./365

Můj narozeninový...

Nejkrásnější dárek jsem dostala od Gábinky a její nové rodiny. Fotky, zprávy... Je tam jako doma ♥. A to je pro mne nejvíc!

Včera to byla rychlá akce. Holčičky se na Gábi už těšily, a tak uháněly taťku, ať se brzy vrátí z práce a zajede s mamkou pro Gábinku. A tak večer telefon, že to před sedmou stihnou, zda se nám to hodí.

Před jejich příjezdem jsem vzala Gábi na chvíli ven. Potřebovala jsem si provětrat hlavu a vyklidnit se. Povedlo se.

Když přijeli, Gábi štěkala, pouštěla hrůzu. Strašila je. A tak jsem jim navrhla, ať si sednou na zem, sníží se na její úroveň, ignorují ji a ona přijde sama. Dostali voňavé pamlsky a už byla jejich. Já se pomalu vzdálila, aby neměla tendence jít ke mně. Nevadilo jí to. Když jsem je tak pozorovala a bavila se s nimi, cítila jsem, jak nemám problém, aby s nimi Gábi jela a že to zvládnou.




A dnes, když mi přišly zprávy a fotky, věděla jsem, že je dobře. Gábi tam má psí kámošku Sáru (labradorku) od sousedů, poslouchá, spí na svém pelíšku a přes den se válí na sedačce (na zádech, jak je jejím zvykem)... A pokud nastane nějaká situace, kterou nebudou umět řešit, tak mi zavolají.

Do toho mi včera poslala panička od Lottynky video z fotek, které vyrobila Danielka. Byla jsem tak dojatá! Tam jsem to věděla od začátku, že to je ono a lepší páníčky pro Lottynku vybrat nemůžu a nemýlila jsem se. Milujou ji a dopřávají ji přesně to, co potřebuje, aby byla šťastná.

A pevně věřím, že u Gábinky to bude stejné. Jsou si totiž podobní... A jejich mladší dcerka má narozeniny stejně jako já - že by znamení? :-)