Den 124./365

Oči jako pomněnky má u nás doma jen Kristýnka. Přišel od ní dnes pohled. Tedy rovnou tři. Jeden byl pro mě a Toma, druhý pro Káju a Sebíčka a ten třetí byl pro celou rodinu, která měla pozdravovat maminku, Toma, Káju, Sebíčka a všechna zvířátka :-).

Zítra už se nám vrátí. Z pohledů jsem cítila tolik lásky, kolik jí v ní jen může být... ♥ Dnes mi došlo, jak je to tu bez ní prázdné, jak moc mi pomáhá, když je potřeba. Zrovna dnes jsem měla nějakou ponorku, potřebovala jsem pár minut sama pro sebe. Normálně by Kiki vzala Sebíčka a šli by si hrát. Kája se "uklidila" sama a Sebastián na ní hulákal za dveřmi dokola: "Ájo, Ájo, Ájo..." :-). O chvíli samoty a klidu jsem si mohla nechat jen zdát...

Den 123./365

Je to jiné, když je Kiki na škole v přírodě. Úplně cítím tu blízkost, kterou teď s Kájou k sobě máme. Je tu klid a vnímáme se. I když je vše při starém (referát dělá v půl deváté večer před termínem odevzdání), zvládáme to v klidu. Vzájemně si pomáháme.

Taková maličkost před usnutím, kdy jsem přišla do ložnice (nechce teď spát nahoře sama) a ona byla v naší posteli s tím, že jí je na matraci zima... Přinesla jsem ji ze sušičky vyhřátou voňavou peřinu a ona s radostí za plula na svou matraci. Dostala pusu na čelo a mohla v klidu spát... Byla jsem jí v tu chvíli tak blízko, jako nikdy předtím. Pro někoho běžná věc, pro mě ne. Já tohle nezažívala, já tohle neumím a musím se to učit.

Jinak jsme dnes byli se Sebíčkem stále na cestách. Dopoledne jsme vyrazili na poštu, poslat Kristýnce pohledy. Objevil cestičku, která byla mírně z kopečka a hodlal tam jezdit nahoru a dolů... Když už jsme se konečně dostali na hlavní, vzpomněl si, že je tam kousek cukrárna. Zastavil se, naznačil "líznutí" a kývl. To bylo jako by řekl: "Mami, dáme zmrzku?" Když jsem kývla, jeho rychlost a radost vzrostla a dostat ho k cíli bylo o dost snadnější.

Po spaní jsme šli za Kájou na atletiku, měla závody. Sebastián si tam našel Toníka a běhali tam spolu... ♥ No plně prožitý den.

Den 122./365

Den 121./365

Kristýnka odjela dnes ráno na školu v přírodě. Zbytek rodiny si skočil na oběd k Pandovi, a pak jsme u školy naložily holky a jely na Kladno, kde byl trénink atletiky. Smekám před trenérem. Je to člověk na svém místě. A jak krásně dává ty jejich pubertální nálady a "výrazy" obličeje :-D.

Netušila jsem, jak je to tam krásné. Dal by se tam strávit s dětmi celý den...

Den 120./365

Dopoledne nás čekalo moc milé překvapení. Přijel se na nás podívat Archie. Moje první dočaska ♥. Je to úžasný pes. Páníčci si ho chválí. A on je bezmezně miluje. I svou psí kámošku Miu. Bydlí na jižní Moravě a já si slibuji, že je tam jednou taky navštívíme...

Holky chtěly letos zůstat na čarodějnice v Rudné, a tak jsme se přidali. A bylo to fajn. Sebastián měl svůj hasičský vůz, holky spolužačky a kamarády, já svůj foťák a Tom si dal po dlouhé době pivo a pokecal s kamarády.

Den 119./365

A dnes jsme vzaly s Kiki úklid od podlahy. Kája spala u Naty, tak přišla až na oběd. Když se Sebíček vyspal, odvezly jsme ho k babičce a vyrazily do Ikea. Jen tak se projít... Tahle procházka mě stála pár tisíc. Ale nešlo to jinak ♥.

Den 118./365

Kikče jsem šla do školy pro oběd, ráno jí nebylo dobře, tak zůstala doma. Přišla jsem dřív, tak jsem se zaměřila na tohle krásné dílo, které je ve vstupní hale školy... Kostky jsou otočné... Zjišťovala jsem, zda tam bylo už za doby, kdy tam chodila moje máma... Pamatuji se, jak jsem záviděla těm, co do té školy chodili. Já kolem ní kroužila v době jarních prázdnin a pozorovala ten cvrkot... Vždycky mě to tam táhlo. Když jsem našla u tety staré fotky, na kterých byl můj pradědeček, jak kope základy pro tuto školu, dojalo mě to. V té době chtěli novou školu, tak se udělala brigáda a postavili si jí... JJ, kořeny tu mám hluboké...