úterý 28. února 2017

Den 59./365

Ve 4 ráno, když jsem kojila, tak mi naskočil originální nápad na Káji dort k narozeninám. Jsem zvědavá, zda to klapne a bude mít radost :-).





pondělí 27. února 2017

Den 58./365

Nestíhám psát. Jsme většinu dne venku a když jsem doma, tak dělám fotky nebo "studuji". Plážová přípravka mě baví. Lucka měla pravdu, že jsem přesně ten typ :-).

Vybíhají mi samé "AHA efekty". Hodně věcí mi do sebe zapadá, proč je tak mám. A pokud si je uvědomím, tak s nimi budu umět i něco udělat.

Baví mě, jak se mne Tom ptá, zda se učím a já vidím jeho, jak plní své tréninkové úkoly. Kdo by to byl do nás řekl, že na sobě "na stará kolena" začneme makat.


neděle 26. února 2017

Den 57./365


Šla jsem nabrat sílu na čerstvý vzduch. Překvapilo mě, kolik pejskařů chodí po mé oblíbené trase. Teddy měl možnost se seznámit s novými psy. Malí, velcí, holky, kluci... se všemi kámoš. ♥

Trénovali jsme chůzi u nohy, netahat, když má "volno" na vodítku a odložení. Učí se rychle. Je to pašák. ♥

sobota 25. února 2017

Den 56./365

Sice jsem nezvracela, ale i tak mi bylo zle. Bolela mě hlava a celé tělo. Odpoledne jsem spala 5 hodin... Ufff...


pátek 24. února 2017

Den 55./365



Kiki nám přichystala kávu... ♥

A Teddy má doma své nové ortézy...




Já zrušila sobotní focení. Střevní chřipka se mi nevyhnula...

čtvrtek 23. února 2017

Den 54./365

K Sebastiánovi se v noci přidala i Kiki. Její průběh zvracení byl klidnější, než Sebíkův. Ten zvracel co hodinu. Tom podával čisté povlečení a vyléval misky. Já chytala, co se dalo a měla ho k sobě non-stop přisátého. Tak mizernou noc jsem ještě nezažila. Mám pocit, že jsem byla stále vzhůru. Přes den už jim bylo líp...

Kája šla do školy a po obědě odjela na soustředění s atletikou. Ty mé dva marody jsem vzala navečer k doktorce.

Večer už Sebíček zase zvracel. Ach jo...




Teddymu přišel další balík. Tentokrát pelech, pamlsky a hračky z PNP. Tom z práce přivezl ty konzervy od Libušky. Jsou to lidé ale hodní! ♥

Teddy přes noc vytáhl. Fakt je najednou nějakej velkej. I uši se mu staví. Mám stále před očima ten první den. Nepopsatelný rozdíl! Když jsme jeli k doktorce, byl tady sám. A žádné škody se nekonaly. Teď tu mají s Dafné večerní chvilku zápasení. Teddy má výdrž... Dafné se pak tak vytočí, že ho sprdne a má klid...


středa 22. února 2017

Den 53./365



Dnes jsem koupila na doporučení Áji prasečí nožičky. Kč 2,-- za jednu! Člověk se hned rozšoupne, když to je tak levný! :-D Vařím mu je a to je smradu. Já to tak nemám ráda. Nesnášela jsem zabíjačky už kvůli tomu, jak to tam bylo cítit a teď to smrdí i tady. Ale co bych pro Teddyho neudělala. Budu mu dávat ten sulc z toho. Promažeme ho i zevnitř. Snad se nepos... :-)


Máme termín na oční k MVDr. Beránkovi. Nevím proč, ale ty oči se mi od začátku nezdají. Pokud mi potvrdí, že je vše ok, budu šťastná!

Také ho sleduji, co se toho bolestivého kňučení týče. Zatím se to neopakovalo.

Včera říkala rehabilitační sestra, že by bylo ideální, kdyby mohl hrabat v zemi... Asi ji dobře poslouchal, neboť mi vyhrabal kopretinu... Je to inteligent. I bez Daffné si poradil :-D.

Jinak v pondělí měla Kája nějakou střevní chřipku. Druhý den hodně spala a dnes už je ok. A tak mi začal zvracet Sebastián :-(.








úterý 21. února 2017

Den 52./365



Bylo toho dnes opravdu hodně. Teddy je borec. Je vidět, jak se rychle srovnává. Fyzicky i psychicky. Hýbe se průběžně celý den, už to není ten "hadrový panáček s přidřeplým krokem a prolomenýma nohama.  Pomalu ale jistě se mu díky bandážím a stravě rovnají. Přestal hltat! A nemusela jsem ho nic učit. Prostě dostává svou pravidelnou porci žrádla dvakrát denně (množství, které dostával bylo opravdu nedostatečné) a necítí hlad. Proto žere v klidu a kouše. Celý "vyrostl", vytáhl se tím, jak se narovnal a posílil. I trávení se srovnalo. Neprdí, nesmrdí a jeho bobky jsou výstavní. Ano, i "ho*no" je známkou kvalitní stravy a pohody psa. A s močákem rozhodně nic neměl...

Takže co že dnes vše Teddy zvládl? Cestoval v autě (v klidu v kufru) do centra Prahy, kde jsem ho vzala ke své homeopatce. Ta mu dala přesně na míru bachovky. Tři byliny tam byli pochopitelné, ale ta čtvrtá moc neseděla. Nemohli jsme přijít na důvod, proč tam vychází. Pak nám to došlo... :-( Také vyfasoval tkáňové soli na regeneraci svalů a šlach... Říkala, jak neuvěřitelně silný (psychicky) to je pes. Kdyby mohla, nechala by si ho.

Prošli jsme se centrem Prahy. Reagoval užasně. Žádné tahání, chodil u nohy nebo na prověšeném vodítku. Přitahoval pozornost. Lidé se na něj usmívali.

Pak s námi zvládl i návštěvu restaurace a odpoledne ho čekaly první rehabilitace. Sestřička byla moc fajn. Milá, klidná a Teddy úžasně spolupracoval. Prohmatala mu všechny svaly, klouby, šlachy... Říkala, jak zoufalé slabé má svaly, jak mu v určitých místech i přeskakují... Vše ostatní je uvolněné... Byla věcná a raději nic nekomentovala. Ukázala mi, jak s ním cvičit a jak s bandážemi a následně ortézami pracovat. Teď potřebuje nohy zpevnit. Ale také je důležité, nemít je dlouho... Aby byly pak nožky funkční i bez nich. Také si ho vyfotila a nemít 3 psy, byl by její...

Teddy si vyzkoušel chodit na páse ve vaně nejprve na suchu, pak i ve vodě. Díky pamlskům byl motivovaný a šlapal.

Volala už jedna pani, aby se na něj zeptala. Líbil se mi její zodpovědný přístup. Její povídání o sobě a své rodině. O tom, co jsou za lidi, jak žijí a co dělají. A co by mohla nabídnout Teddymu a co by od něj naopak očekávala, aby bylo jejich soužití ok a navždy. Vše, co je pro ní důležité, tak Teddy splňuje. Ráda by se na něj i přijela s celou rodinou podívat. Návštěvě se nebráním, naopak ji vyžaduji. Ale nebudu ho hned slibovat, až bude připravený na to, jít domů, tak se zodpovědně rozhodnu.

Přišli mu dnes speciální granule a výživa. Dostal k pytli i hračku jako dárek, tak byl rád.

Náročný to den.

Po nocích jedu Plážovou přípravku, plním úkoly... A přes den ve volných chvilkách dělám fotky. Snad to vydržím v tomhle zápřahu co nejdýl. Chvíle s Teddym (procházky a rehabilitace) jsou pro mne takovým odpočinkem.





pondělí 20. února 2017

Den 51./365


Dnes jsem vzala Teddyho na očkování. Přibral za ty 4 dny celé jedno kilo! I nožky vypadají, že se jim více pohybu líbí...

On je taková láska. Je to pes jednoho pána. Ač je tu plný barák, vybral si mě za pána a následuje mě. A když tu nejsem, tak způsobně leží a čeká na mě. Ovčákoidní božan!

Užívám si, jak reaguje, jaký má oční kontakt, jak rád plní povely a i na vodítku hned pochopil, co chci, a tak netahá. V čekárně způsobně seděl nebo si lehl a uvolnil se. Nenechal se rozptylovat kočkou ani bulteriérem (klukem), který tam byl s námi.

Tenhle pes, se zkušeným pánem, bude dokonalé stvoření ♥.


neděle 19. února 2017

Den 50./365




Emoce, emoce, emoce...

Teddy je pro mne na prvním místě! To okolo mne nezajímá...









sobota 18. února 2017

Den 49./365

Poslední dobou vidím, jak umí být na sebe lidé hodní, ale také, jak umí být zlí...

Snažím se držet dál od těch zlých a být vděčná za ty hodné.

Třeba dnes, psal mi Tom z práce, že tam pro mě má plnou tašku konzerv pro psy. Prý od kolegyně, která mi fandí v tom, co dělám...

Nebo jsem dávala na FB fotku bot, které by si Kája moc přála, ale prostě je mít, za ty peníze, nemůže... A napsala mi holčina, která řekla, že je má doma, jednou nošené a že je Káje věnuje. Prý to bude takový dárek pro mne, za to, jak to zvládám se psy...

Celý den řeším Teddyho. I včera... Jeho původní panička se o něj stále zajímá. Hledá způsob, jak alespoň získat peníze, aby částečně uhradila jeho léčbu. Defakto jsem ta, která místo aby je poslala někam, tak je ještě uklidňuje. Posílám jim fotky a videa, aby viděli, jak se Teddy má. Když jsem ale zjistila, že nebyli schopní ho ani naočkovat, měla jsem toho dost. Se slečnou jsem se slušně rozloučila. Slíbila mi, že Teddy byl první a poslední pes, kterého si pořídila. Ví, že jí neznalost neomlouvá a že jí je to líto. Tak snad to tak bude...




Jsem tak unavená... Ve volných chvílích jedu fotky. Sebastián je teď rád venku, jak se oteplilo, a tak si nazouvá boty, ukazuje na hlavu, že chce čepici a míří ven... Takže trávíme i dost času u nás na ulici. Sedí na motorce a poslouchá, jak drbeme se sousedy :-D.

Holky si užívají toho, že po nich nic nechci. Nebo spíš, že mají volné pole působnosti a důvěru, co se vaření týče. Dnes upekly tvarohové šátečky a uvařily kuře na paprice. Výborné to bylo. Hrdá matka jsem. A vděčná za to, že mi nandají. Zapomínám i jíst...


pátek 17. února 2017

Den 48./365


Včera jsem přivezla Teddyho domů...

Dnes napsala tento příběh...

Povím vám jeden příběh... Je to příběh o štěňátku, které bylo zachráněné. Hledal se mu ten nejlepší domov. S velkou radostí odcházel domů. Jeho páníčci si ho zamilovali, odvezli domů a starali se o něj, jak nejlépe uměli. Dávali mu svou lásku, učili ho, krmili ho, nakoupili výbavičku a pořídili i takovou tu velkou klec, aby byl v bezpečí a nic neničil. Cítil se v ní dobře, a tak tam na ně čekával i 12 hodin denně, než se mu vrátili z práce, aby ho vzali ven vyvenčit. Fotili ho, posílali fotky, jak se má krásně a jak ho mají rádi.

Že to zní krásně? Mělo by to tak ve všech případech adopce být? Ano, mělo. A tak, když se po 5ti měsících rozhodli ho netrápit, protože jsou opravdu hodně dlouho v práci a odrostlé štěňátko vrátili zpět pod PNP, dali mu s sebou jeho výbavičku, brečeli, zajímali se, jak mu je v dočasce, tak to bylo to nejlepší, co pro něj v danou chvíli mohli udělat.

Ona někdy dobrá víra a láska nestačí. Ač dělali maximu (v jejich očích tomu tak opravdu bylo), tohle štěně potřebovalo úplně něco jiného. Hlavně kvalitní stravu a pohyb. Strava byla, ale jeho rychlý růst a malá pohybová stimulace docílila, že tohle kouzelné štěně by mohli na základě doporučení od veterináře nechat za čas uspat. Jim se zdálo, že má "křivé nohy", ale kdo je dokonalý...
Tímto bych první příběh ukončila.

Teddy se dostal zpět pod PNP za minutu dvanáct. Když jsem ho přebírala, bylo to rychlé a smutné. Když jsem ho doma viděla, chtělo se mi brečet. Nejsem veterinář, jsem pejskař, sama mám fenu, která má prošlapy, ale tohle jsem ještě neviděla. Otočila jsem se doma na patě a šla k veterináři. Ten mě poslal rovnou ke specialistovi, že tohle řešit nemůže.

Štěstí bylo, že měli ještě jeden volný večerní termín na konzultaci. Oprostím se od emocí, i pan doktor zhodnotil jeho stav objektivně. Udělal RTG snímky, které vyloučily nález na kostech. V důsledku držení v kleci a minimem pohybu se z Teddyho stal... Ne, nechci mu dát nálepku. Prostě díky rychlému růstu s malou pohybovou stimulací má uvolněné vazy zápěstí. Prošlapy carpů bilat. Představte si, že byste chodili skoro po předloktí. Tak nějak to vypadá.

Doporučil rehabilitace na posílení vazů zápěstí (vanu, minimálně 10 lekcí), dlahovat packy, aby se prošlapy neprohlubovaly. Odkázal nás na speciální dlahy, které vyjdou také na nemalou částku a objednávají se v zahraničí. Bez této terapie by doporučil eutanasii.

Co si máte z tohoto příběhu vzít?

Než si pořídíte psa, zvažte, zda na něj opravdu máte čas. A pokud ano, volte vhodné plemeno. Protože nemusí být pes týraný, aby měl doživotní následky!!! Dobrý skutek se tímto proměnil na noční můru a lítost tu už nepomůže...

Držme tedy Teddymu palce. Je to úžasný pes, který ač "nic neumí", rychle a rád se učí. Dám mu veškerou svou sílu a čas, abych mu maximálně pomohla a on netrpěl. Především bez finanční podpory PNP by tohle bylo nepředstavitelné. Je to 8 měsíců staré štěndo, které miluje lidi, děti, zvířata a především život! Tak mu dáme šanci, aby byl kvalitní!
Foto z prvních měsíců v adopci.

středa 15. února 2017

Den 46./365


Po snídani jsme nechali všechny děti babičce. Tím, že tam měla i holky, tak se nebála...

Zajeli jsme zpátky do Českých Petrovic a maximálně si to užili. Já obsadila lehátko, vytáhla knížku a vyhřívala se na sluníčku. Tom si zajezdil. Jedním slovem paráda!

Odpoledne opět vyfasoval děti Tom a my jely za tetou... Vypadala o trošku lépe. Neměla tak vyplašené oči. Držela jsem ji za ruku a ona se na mě usmívala! ♥ Moc děkovala... Cítila jsem z ní klid.


úterý 14. února 2017

Den 45./365




Vstávali jsme brzy ráno, abychom mohli co nejdříve vyrazit na sjezdovku. Babička se necítila na to, aby hlídala Sebíka. Jak sama řekla, že pro něj cizí... Tak jsme ho vzali s sebou. Kája se rozhodla, že lyžovat nebude, že se nechce ztrapnit (dlouho na tom nestála). Kiki to zkusila jednou, bolely jí nohy, a tak toho nechala. Do toho se urazila Kája, která jí chtěla radit a Tom jí řekl, ať se do toho neplete... A zpruzelý Sebastián, který nepociťoval žádnou radost z toho, jak je to tam krásné... Chvíli ho bavily kozy, ale pak brečel, protože se bál, že mu táta odchází (šlapal na kopec s prknem, aby si to po 4 letech vyzkoušel)...

A když už se konečně holky uklidnily a snad se i začaly bavit, dostal blbou náladu Tom :-D. No super! To vám byla zpáteční cesta! Já byla jak čertík z krabičky. Sebastián usnul v autě, tak jsem tam s ním seděla. Nehodlala jsem vylézt a na někoho se usmívat nebo se s někým bavit. Byla jsem ráda, že šla babička s Tobíkem ven. Protože se probudil Sebík a já doma začala balit. Přišlo mi zbytečné, být na horách, když si je nikdo nechce užít. Rozhodla jsem se, že doma budu užitečnější. Holky věděly, že to myslím vážně, a tak se mi omluvily a poprosily, zda by mohly dostat ještě jednu šanci...

Uvařily jsme společně oběd a když jsem se najedla, tak mě to přešlo...

Po obědě jsem usnula spánkem hlubokým. Tom vzal děti ven, stavěli bunkr. Babička usnula také. Dvě hodiny minimálně jsme nevěděly o světě. Miluji svého muže :-D.












pondělí 13. února 2017

Den 44./365

Pondělí


Měla jsem většinu věcí zabalených už z neděle. Chtěla jsem vyjet k tetě na hory po obědě, aby byla jistota, že Sebastián bude spát.

Toma jsem upozornila už v neděli večer, že budu jistě nervózní a uřvaná, i když se budu fakt snažit. Snažila jsem se, ale nevydržela. Byla jsem v červené, ale tím, že se s tím počítalo, to prošlo v klidu.

Cestou jsme seřídili Kikče lyže a rozhodli se, že Káje je půjčíme až na horách.

Když jsme se blížili k cíli, byla to taková nádhera! Po 3 letech konečně sníh na horách!!! A to sluníčko!

Bohužel máma neměla dobré zprávy, co se tety týče, a tak jsem tam nechala Toma a všechny 4 děti (i Tobíka) a jela s mámou za tetou, která leží v LDN ve Vysokém Mýtě. Nic moc, jet někam, kde to vůbec neznáte. Ale byla to výzva a ty já ráda. A taky bylo fajn být po hodně dlouhé době s mámou sama.

Nejprve jsme dorazily k jiné nemocnici. Hodná paní nás navedla a my se na druhý pokus dostaly do cíle.

Vešly jsme do budovy, viděli staré babičky a zeptali se zřízence, kde leží paní Hrušková, že by měla být na pokoji č. 7. No, zatvářil se vyděšeně... Že prý pani Hrušková tu je... Tedy byla a pokoj měla za rohem... Ale rozhodně se tam nedostaneme, prý je zapečetěný... To už jsme se tvářily vyděšeně i my. Ale máma neztrácela naději, vždyť s tetou před hodinou mluvila... A tak, když šla kolem sestra, zeptaly jsme se i jí... A koktala stejně :-D. Pak jsme se zeptaly, zda není ještě jiná LDN a ona, že nejsme v LDN, ale v domově důchodců! Ta úleva...

Pohled na tetu nebyl veselý. Ba přímo nás to na chvíli až znehybnělo. Na pokoji byly tři. To ticho tam. Teta s jejím nepřítomným výrazem... Návštěvy byly ještě stále zakázané, ale riskly jsme to. Byly jsme obě zdravé... Byla jsem ráda, že můžu tetu držet za ruku... Ptala se na děti... Je to divný, ale pociťovala jsem radost, že tam s ní ještě můžu být. A ona mi řekla, že se už bála, že mě nikdy neuvidí...

Moc dlouho jsme se nezdržely, čekala nás hodinová cesta domů (potmě). Doma všichni spokojení. I Tom... Byl hrdý, jak to dal.

neděle 12. února 2017

Den 43./365

Neděle...



Den 42./365


Dnes jsem fotila... Byla jsem po příchodu domů tak unavená, že jsem tvrdě usnula a nevěděla o světě... Probudil mě až Sebastián, který mě přišel učesat. Když mě to zatahalo a já vyjekla, tak mě pohladil po tváři a česal dál :-). Pak jsem se stala jeho odrazovým můstkem a místem na trénování rovnováhy - takový živý windsurfing. Seskakoval do kotoulu... To nevymyslíš. Já si to jen představovala a Tom valil oči.


pátek 10. února 2017

Den 41./365


Znáte to, jak jdete s kulhajícím psem na veterinu a on před ordinací přestane kulhat? Tak to jsem dnes zažila. Ale místo psa a veterináře to bylo auto a servis... Jak debil jsem si připadala, co vám budu povídat...

A vůbec, dnes jsem se rozčilovala... Poslední dobou nedávám, jak jsou na sebe lidé hnusní, povyšují se, urážejí se a hlavně nerespektují, když má někdo něco jinak. Jen jejich úhel pohledu je ten nej. Každý má ten svůj, každý vychází ze svých zkušeností a poznatků, ale to neznamená, když to má někdo jinak, než to mám já, že to je špatně!

Tak jsem se tu dnes tak vztekala, sama pro sebe. Nic mi to nepřineslo, ale jinak to nešlo... Udělala jsem si drobnou čistku přátel na FB a je mi líp...

A kluci mi dnes pomáhali roztáhnout ateliér... Sebík byl pes... A spolupracovat rozhodně v plánu neměl :-D. Ale i tak je to fajn památka...






čtvrtek 9. února 2017

Den 40./365


A dnes? Dnes byl takový zvláštní den...

Zjistila jsem, že máme propadlé pasy. Všechny tři. Tom neví, kde ho má a Sebastián ještě žádný nemá... U té příležitosti jsem našla staré "poklady". Sešity ze střední školy - Názorníčky - které jsme měly napůl s Píďou... Mít čas, tak si je ráda celé pročtu. Na kolik věcí člověk zapomene... Kolik jich za ta léta vytěsní?

Celkově to byl den, kdy jsme se vracela ve vzpomínkách. Nic bych nevracela, nic bych neměnila, jen mysl mi stále utíkala do doby střední školy. Tak si tu tak sedím a říkám si, jaký je důvod? Mám si přečíst něco, na co jsem zapomněla a neměla bych?

Kristýnku jsem odvezla na oslavu narozenin a jela s Kájou a Sebíčkem ke kadeřnici. Zlobilo mě auto. Při řazení jsem cítila, jak mě něco kope do paty u pravé nohy... Neměla jsem z toho dobrý pocit. Tak jsem domluvila s Tomem na zítra servis a jen co byl objednán, auto to přestalo dělat...

Sebíček je zase ostříhaný a abych měla klid i na své zkrášlování, odvezla jsem ho do Drahelčic. Když jsem se vrátila, byla už zastřižená i Kája a na vlasech měla krásné lokny... Opět mi vyskočila doba střední školy a taneční...

Asi je dnes prostě vzpomínkový den!

Myslela jsem i na strejdu Otu z Ameriky. Narazila na fotky z USA a terče, do kterých jsem střílela na střelnici. Nechal mě vyzkoušet si všechny zbraně, co měl - od revolverů, malorážek, až po samopal... Mám ho ráda, i když jsme se pak už nikdy neviděli...



středa 8. února 2017

Den 39./365

Dnes jsem nefotila, ale hledala fotky z archívu...

Maruška...

Je fajn, když je na svatbě taková kouzelná princezna...




Dnes byla moc vtipná historka se šneky...

To, že jsem řekla: "Pojď Sebi, zavlažíš šnekům terárko...", jsem nemyslela tak doslova... Než jsem přinesla rozprašovač, měli zavlažíno!

A tak jsme zajeli do zverimexu pro novou podestýlku... Koukli se na zvířátka... Jsem ráda, že se odchod obešel bez pláče. Poslední dobou je vcelku umanutý :-D.