čtvrtek 21. září 2017

Den 264./365


Dnes toho bylo opravdu hodně... Už jsem se probouzela s bolestí hlavy a celý den mě nepustila... I tak jsme toho zvládli dnes víc než dost.

Když odešly holky do školy, vzala jsem Sebastiána a jeli jsme do Horních Počernic. Stavila jsem se nejprve na mé oblíbené čerpací stanici a doplnila nádrž. Pak jsme jeli k Velíškům. Martin, manžel mé kamarádky, je umělec. A tak jsem se zapojila do jeho díla.

V jídelně jsem potkala Láďu, který nám tady pomáhal s rekonstrukcí domu. Teď předělává ten Velíškův. Milé setkání to bylo. Sebastián si zatím pohrál s Tobíkem v pokojíčku a vůbec se mu nechtělo domů.

Pak jsme jeli k Markétě. Petr mi naskládal plné auto oblečení po holkách, já si zatím dala kávu a Sebík vypil všechna mlíčka, co tam měli :-). I Markétu dnes bolela hlava, tak jsme byly obě jako praštěné palicí. Dobby je božan. Pomazlila jsem se... Sebíka víc zajímala kočka a rybičky.

Od Ludvigů jsme pokračovali do MUMu, kde jsme se podívali, jak je to tam teď nově vymalované. Sebastián si užíval klouzačku v zadní herně a já se dojímala vystavenými fotografiemi. Většina z nich byla mých a nebo jsem na nich já sama byla. 10 let mého života...

Nebyl čas se zdržovat. Z Počernic jsme jeli do Písnice. Tam nám dala babička s dědou najíst, probrali jsme další oblečení a pokračovali domů. Musela jsem vyzvednou Kiki u školy a vzít ji do ZUŠ na výtvarku. Stihla to na minutu přesně. Dnes tam byl záskok, ale slečně děti za pár měsíců převezme, takže jsem ráda, že se s ní Kiki seznámila hned první den.

Ještě včera mě Kiki přesvědčovala, že tam chodit nebude, protože nechce (nechodí tam žádná její spolužačka). Tajně jsem doufala, že když si to vyzkouší, tak ji to chytne... A taky že jo! Byla tam 2,5 hodiny a ještě mi volala, zda bych nemohla přijít později, že maluje krabici a moc ji to baví :-D.

Ukazovala mi obrázky, které nakreslila. Dnes měli "volnou tvorbu", a tak si toho vytvořila víc. Úplně jsem z ní cítila tu spokojenost a radost.

Mezi tím, co byla Kiki na výtvarce, jsem se stavila o patro níž v Rudňáčku. Ukázala tam holkám oblečení, tak si hned něco nechaly nebo vzaly domů vyzkoušet. Postupně se začaly budit dětičky a Sebastián se mezi ně vmísil. Došlo mi, že jsou vesměs stejně staré jako Sebastián. Většina měla plínu na spaní, někteří i dudlík v puse... Nějak si neumím představit, že bych ho tam na celý den měla nechat. Bavilo ho to tam. Hned se vrhnul do bourání obřích kostek a skákal do nich s klukama. Ničeho se nebál a já koukala, že není tak zakřiknutý, jak se jindy, ve společnosti dětí, zdá :-D. Dokonce tam počkal, než jsem zase vše dala do auta a domů se mu opět vůbec nechtělo.

Pro Káju jsem si zajela až večer ke škole. Byla dnes na dalších atletických závodech. Doma si holky probraly oblečení, přidaly něco ze své skříně a poslaly jsme to dál... Co se prodá, půjde to na psy :-).

A já už jdu konečně spát. Říkala jsem si, že usnu se Sebíkem a zase mi to nějak nevyšlo. Snad už mě ráno nebude bolet hlava...


středa 20. září 2017

Den 263./365


Dnes byla další hodina atletiky. Kiki je stále nadšená, a tak odevzdala přihlášku. Zítra ji čeká první hodina v ZUŠ. Byla bych ráda, aby chodila na kreslení. Má talent, tak kdyby ji někdo vedl a ukázal různé techniky, myslím, že by to pro ni mohlo být povzbuzující. Nutně pro ni potřebuji něco, v čem je opravdu dobrá.

Trápí mě, jak to ve škole nezvládá a to se spolu každý den učíme. Spoustu věcí zapomněla. Znovu se učíme násobilku... Nestíhá si dělat zápisky v hodině a když už nějaké má, moc nedávají smysl nebo je v nich jedna chyba za druhou, že kdyby se podle toho měla učit... Asi toho po ní chci víc, než čeho je ona schopná. Možná ji pani učitelka ve 3 třídě dávala velké úlevy a nebo tahle teprve musí přijít na to, jak s Kiki pracovat. Diktáty už prý nedostává. Místo toho má doplňovačky... Tak bych si přála, aby jí to šlo.

Dnes jsme se vyloženě trápily u DÚ z matiky. A přitom to bylo stále to samé. Jenže dva příklady dá úplně s přehledem, a pak je najednou ztracená a neví, co s tím. Chybí mi trpělivost. Potřebuji s ní začít pracovat jinak. Přijmout ji takovou, jaká je a nemít očekávání. Umět ji podpořit a né ji srážet. Když ono je to tak těžký. Ale my to dáme!






pondělí 18. září 2017

Den 261./365


Kiki byla dnes poprvé na atletice. Čekala jsem na její dojmy a působila nadšeně. Tak uvidíme... Kája chodí na atletiku třetím rokem. Flórbal vzdala. Doma se občas ukáže, aby si sem dala třeba tašku... Kikči společnost si užívám daleko víc. Věnujeme se škole. Sice se tváří, jaký to je vopruz a co po ní stále chci, ale v rámci možností spolupracuje... Ona aby se vyhnula učení, tak jde třeba mýt nádobí, vaří nám kafe, servíruje na podnose... S takovou radostí a láskou, s jakou ona se stará o druhé... Stačilo by, kdyby takhle z poloviny milovala čtení :-).

neděle 17. září 2017

Den 260./365

Ani nedělní plány neklaply, jak měly. Domluvila jsem si tedy focení, které mělo být až za 14 dní... A krásně to vyšlo!

Ivanka mi dala naprostou důvěru. Směla jsem ji nalíčit, učesat, dát do vlasů věnec (vytvořila jsem dnes nový) a obléci do věcí, které mi přišly vhodné...

A výsledek? Já nadšená, ona šťastná... Samotná práce (líčení, focení) byla radostí... A když teď koukám na fotky...

Poprosila mě, zda bych ji nemohla vyfotit, aby to byla opravdu ona... A myslím, že je. Takhle krásnou ji totiž vidím já... Líbí se vám?







sobota 16. září 2017

Den 259./365



Na víkend jsem měla úplně jiné plány. Nic z toho ale nevyšlo. Nicméně jsem měla najednou prostor pro "tvoření". A užila jsem si to nejen já, ale i holky...

Odstartovala to uschlá kytka ve váze. Zbylo z ní dost materiálu na fajn základ na věneček do vlasů... Pak jsem se snažila přemluvit Káju, zda by se nechtěla fotit. Neuspěla jsem. Její kamarádka Natálie se přemlouvat nenechala a když to viděla Kiki, přidala se ráda taky... Kája zůstala ve své vzdorovité náladě po celou dobu...



pátek 15. září 2017

Den 258./365



Dnes jsem si udělala aktualizaci fotek na lednici... Ráda se na ně chodím dívat... A také se těším, až konečně doděláme kuchyň. Už mám nějaké nápady, tak snad to přes zimu zvládneme.