pátek 24. listopadu 2017

Den 327./365



Dnes byl zvláštní den. Už nějakou dobu myslím na výzvu 21 dní bez stížností. Zaujala mě na FB a každou chvíli jsem si na ni vzpomněla.

Večer se sešly dvě věci, které ve mně vyvolaly velkou chuť si jít veřejně postěžovat. Hezky jsem to všechno napsala a než jsem to dala sdílet, tak jsem se zarazila. Vyskočilo mi, že mi to vůbec nic nepřinese, ba naopak. A tak jsem to smazala...

A o co šlo?

Včera jsem si vybrala nový recept na Marokánky. Cukroví, které mám ráda, ale nikdy jsem ho nedělala. A tak jsem dnes se Sebastiánem došla do krámu a koupila vše potřebné. Večer jsem se do toho s Kiki pustila. Nevím proč, ale vše jsme přepočítávaly z dkg na g a u mouky jsem si tam v duchu přidala jednu nulu navíc... JJ, zdálo se mi to divné, ale proč bych si to ověřovala, že? A tak to vše letělo do koše... Teda do mrazáku pro slepice.

Byla jsem naštvaná a šla jsem k PC dodělat fotoknihu. Když už byla celá hotová a já ji chtěla uložit a odeslat, zamrzl mi počítač. Celovečerní práce z minulého dne byla rázem pryč. Křičet se mi chtělo. A tak jsem začala sepisovat veřejnou stížnost na nevím koho...

Po vymazání stížnosti jsem se uklidnila. Přijala zodpovědnost sama za sebe a své činy a rozhodla se vypracovat fotoknihu znovu. A světe div se! Ona se celá načetla, i když jsem ji neukládala! Ta úleva. A tak jsem ji s vděčností odeslala a šla do krámu pro nové ingredience a upekla i Marokánky :-).

A jaká je pointa? No že si vždycky můžeme vybrat... Buď si stěžovat a svalovat vinu na všechno okolo nebo se uklidnit a celé to napravit... A ještě se poučit pro příště :-).


čtvrtek 23. listopadu 2017

Den 326./365


Sesterské souznění... Kratičký okamžik na fotce... Jinak do sebe pěkně jdou... Koho mi to připomíná?

Kája je už od rána v takovém rozpoložení, že jsem to ani já neustála. Vydržím být dlouho klidná, ale pak mi stačí už jen málo a bouchnu.

Alespoň ta chvíle, kdy jsem s ní samotnou jela koupit tkaničky do bot... Dokud nezvedla mobil, když volala Kiki... A už tu byl zase ten tón... Ta alergie...

Jooo, často v jejím chování pozoruji samu sebe. O to to je horší. Že by zrcadlo?




středa 22. listopadu 2017

Den 325./365

Tohle už tady dlouho nebylo... Vypadalo to, že se s Tomem snad i pohádáme :-). Celé dopoledne jelo v divném duchu. Jeli jsme do Tesca a nakupovali beze slov. V případě nouze jsem jen odsekávala...

Tom našel na parkovišti na zemi mobil. Tak jsme pak čekali, až na něj někdo zavolá. Byla to pani z Rudné, tak si pro něj přijela.

Další vztekání bylo, když jsme vraceli Kikče do pokojíčku nábytek. Až večer, potom, co se Tom vrátil z běhání, to z nás spadlo a začali jsme se tomu smát.

Na dobrou noc jsme si pustili Něžné vlny a smáli se ještě víc...

Hned se líp usínalo.


úterý 21. listopadu 2017

Den 324./365


Jedu jak drak... Upravuji jednu za druhou a dokonce mě to baví. Musí se toho využít... Jen podle toho vypadá domácnost. Včera jsem zapojila holky i Sebíka, aby to tu alespoň trochu vypadalo.

S váhou se to má tak, že nejprve šla lehce nahoru a teď jsem - 1kg. Odnaučila jsem se pít kávu (sladila jsem jedním cukrem) a nejím žádné sladkosti a bílé pečivo. Přestala jsem dojídat. Možná i ten můj pracovní elán má původ v HB.

Takže žádné závratné hubnutí se nekoná. Ale s tím jsem ani nepočítala. Jen se cítím lépe a hlídám si pravidelnost. Na koktejl se vždy moc těším, ten mi prostě chutná a čaj mě nutí dodržovat pitný režim. Tak nějak teď víc myslím na sebe. Dřív jsem se starala o všechny okolo a sebe odsouvala do pozadí...

Prostě to má pozitivní vliv i bez úbytku hmotnosti.

pondělí 20. listopadu 2017

Den 323./365


Pondělí. Ráno jsem si musela napsat seznam, co dnes vše musím. Většina z toho je vyškrtaná. Ufff...

S Minie jsem musela znovu na veterinu. Rána po Dafné zubu se jí špatně hojí, ale naštěstí nejsou třeba další atb. Nasadím arnicu a bude to. Také se u ní v pátek znovu objevil "kolaps". Měla takovou radost, že jsme přišli domů, že jí to složilo. Je to hrozný pocit, vidět jí během chvíle ležet na boku s vytřeštěnýma očima.

S Kristýnkou jsem byla u zubaře. Myslela si, že jí vypadla plomba, ale byl to kus zubu. Vytrhnout to nechtěla, a tak jí pan doktor opravil jiný zoubek. Byla statečná. Děsí se momentu, že jí bude někdo něco bez upozornění trhat. Zažila to jednou na pohotovosti a už zubařům nevěří. Pan doktor jí vše vysvětlil a mě poslal se Sebastiánem ven, ať ho zbytečně nestrašíme. Zvládla to skvěle.




neděle 19. listopadu 2017

Den 322./365



Neděle byla ateliérová. Některé jsou vážně vyčerpávající, jiné dobíjející... Tentokrát jsem byla večer úplně ko. Jen jsem seděla a koukala do zdi.

Foto tak 6 let staré... Už to ani není pravda :-).