pondělí 29. května 2017

Den 149./365



Ráno byla pořádná snídaně... Domácí vajíčka od babičky. Má asi 31 slepic a jednoho kohouta. Má neuvěřitelně vychytané krmení. Nevím, kam ona na ty nápady chodí, nicméně je fajn, že je má. Jsem ráda, že nám před 4 lety pomohla s rozvržením místností v baráčku a teď i s realizací dvorku... Jsem opravdu vděčná, že si na nás udělala čas.

Po snídani jsme zajeli s Kytkou do servisu (chudák Tom, chodí mi často zprávy od kamarádů a známých, kde všude a v kolik hodin viděli Kytku - mám skvělý přehled o jeho pohybu centrem Prahy :-D), pak se stavili pro strunovou sekačku, takže konečně můžeme odložit srp. Také jsme se koukli na stromy, které by se nám líbily... A Tom mi na přání koupil zahradní sud. Zbytek dne jsme měřili, plánovali, vymýšleli, chodili po zahradě tam a zpátky, sekali, zalévali, čerpali vodu ze studny a teď tady řešíme, zda by se nedala "rozchodit". Nebylo by to super, moci si napumpovat místo různých čerpadel? To kouzlo, zvuk... staré studny ♥.

neděle 28. května 2017

Den 148./365


Dnes jsem si uloupila vlastní mámu. Odvezla jsem si ji k nám a večer zase vrátila. Pomáhala mi vymyslet, jak nejlépe upravit dvorek... A také jsme si zašli všichni na zmrzlinu a povídali si ♥. Bylo to nejvíc... za poslední roky. Naučila jsem se neočekávat. A přijímat vše tak, jak je. Díky za tyhle chvíle, kdy k sobě máme blíž... ♥


pátek 26. května 2017

Den 146./365


Dneska hlídal kluky děda. Já zajela do Globusu pro dodatečný dárek pro Sebíka. Zase jsem tam nechala víc, než bych chtěla, ale jinak to nešlo :-). Kouzelné mističky a hrnečky s papírovou lodičkou od Tchiba... V akci... Moje... ♥

Děda mi pak doma ukazoval stará alba. Zajímalo mě totiž, jak to tady u nás kdysi vypadalo, když tu žila babička a děda... Tom si nic z toho nepamatuje. Neumí si je skoro ani vybavit. Z jejich zarostlé zahrady se stala bezúdržbová zahrada - tj. nic než tráva. Plůtek, kůlna, záhonky... Nic z toho já už nezažila. A tak jsem docela koukala, jak to tu bylo vše zelené. Zbyl nám tu po nich jen ten náš krásný šeřík a kamenná zeď... A samozřejmě obvodové zdi baráku. Většina lidí radila zbourat celý, ale to by ztratilo to kouzlo... A úplně jsem zapomněla na tu dědy "dílnu". Je to i Toma místo, kam se chodí uklidit, když chce mít klid. Nejčastěji ji používá v době, kdy je kuřák. On to kouření střídá vždy s párměsíčním nekouřením...

Mám to tu moc ráda. Asi jako jediné z mála se mi tu líbilo od první chvíle... Každý rok se těším, až vykvete šeřík... Bývá to v době Sebíka narozenin... Je to tu malinké, ale práce i tak je víc než dost. Každou kytičku si tady opečovávám jako vlastní :-).





Den 145./365


Jeden jediný den v tomto týdnu, kdy byl s námi Tom doma. Navštívili jsme preventivně zubaře. Já se zubaře nebojím. Zatím stále bez kazu, už 36 let... Zbytek rodiny je na tom hůř. Nejvíc vystresovaná je Kiki. Dostala krizovku a stejně to bylo málo. Všichni tři mají kaz. Opravovat jim je bude v srpnu. Sebastián ukázal zoubky u okna v táty náručí. Má 16 zubů (poslední stoličky se mu tlačí ven) a vše je ok.


středa 24. května 2017

Den 144./365


Dnes v Jinočanech u doktorky. Moc rád si tam hraje. Dnes si vybral mašinky a jeho oblíbené odstrkovadlo. Do ordinace jsme šli jen s jednou mašinkou a při odchodu říkal táhlééé: "ÁÁÁchchch jóóó..." Tak jsem mu slíbila, že v pondělí na kontrole si ji zase užije...

Dostal kapky do nosu a něco, aby se mu lépe dýchalo. Chrastí to v něm :-(.