Holky mají nové aktovky, kufříky a penály. Proběhla aktualizace školních potřeb. Dokonce mají obalené učebnice a nedohledaly jsme "pouze" lahev na vodu. Nevybavím si, kdy a kde ji kdo měl naposledy. Snad se objeví.
Jsem lehce ve skluzu, co se blogu týče, a tak to teď jen trošku shrnu.
Dovolenou jsme si moc užili. Ve čtvrtek jsem se snažila vše zabalit. V pátek mě totiž čekalo focení svatby. Neuměla jsem říci ne. A i když jsem z toho byla začátkem týdne fakt špatná, nakonec jsem byla ráda, že jsem tam byla... Jen mi pak jaksi nešlo odpoledne usnout. Byla jsem nadopovaná adrenalinem.
V den odjezdu mi všichni pomáhali. Holky pekly bábovku, dělaly řízky... Tom pak vše naskládal do auta a asi po 10. hodině večer jsme vyrazili.
Všichni nám říkali, jaké jsou tam kolony a paradoxně jsme kolony zažili jen v ČR. Jen co jsme tady u nás sjeli z dálnice na okruh, už to stálo. A další dobrodružství nás zastihlo před ČB, kdy přišla taková bouřka, že stěrače opět nestíhaly a na zemi se válely větvě. Jeli jsme krokem. Tentokrát řídil Tom, ale scénář byl stejný, jako když jsme jeli do Krkonoš.
Kousek před hranicemi s Rakouskem se to zastavilo. Hasiči pár metrů před námi likvidovali strom na silnici. Pár aut to bralo okolo... My bez navigace... Ale řekli jsme si, že to také zkusíme objet. Jaká sranda byla, když se všichni vydali za námi :-D. Díky bohu za jednu zvědavou pani, která na samotě u takové malé "polní" cesty koukala, co se děje. Navedla nás, a tak jsme sebe i ty za námi, dovedli do cíle. Další "sranda" byla, že jediná benzína, kde se dala nabrat nafta a koupit dálniční známka do Rakouska, byla zavřená. Všude tma. Všichni k ní jeli, takže se to tam začalo nebezpečně hromadit. Neznaje vzdálenost na další benzínu, vyrazili jsme na cestu... Až u Linze jsme byli úspěšní...
Snažila jsem se celou dobu nespat, dělat Tomovi společnost. Až k ránu jsem měla krizi. I on toho měl už dost, tak jsme asi na půl hodiny zastavili a vyspali se. Pak ještě kus jel, ale usoudil, že bude lepší, když mi to dá. Já se stihla ještě lehce prospat...
Jezdíme zásadně bez navigace a ani mapu nevlastníme. Měla jsem jen vytištěnou internetovou mapu celé trasy s velkými záchytnými body, a pak jednu "cílovou". Na ní byla Nová Ves... A tak když jsme před hranicí s Chorvatskem trošku "kufrovali" a nemohli najít směr, upoutala nás cedule na "Novou Ves". Jeli jsme po malé cestičce do kopce... A na samém kopci jsme se zeptali kudy na Poreč, tak prý "Dragoňa" a jeli zase z kopce... Těsně před hranicí se napojili na správný směr a překročili ji. Až cestou zpátky, když jsme viděli tu šílenou kolonu, nám došlo, že jsme ji naším "zakufrováním" vlastně objeli :-). A jaké krásné to tam bylo... Takhle Nová Ves ale nebyla tou, kterou jsem
měla označenou na mapě...
Pak jsme dorazili do kempu. To jsem trošku začala propadat panice, protože to byl opravdu obří kemp. Ani jsem si to představit neuměla. Takový "Mácháč" za starých časů. Tady byl karavan na karavanu... Spousta mobilních domků... Uklidnili jsme se po ubytování. Zjistili, kudy k moři a kde je bazén a velikost kempu nám přestala vadit. Všude to bylo čisté, klidné, bezpečné. Všichni tam dodržovali pravidla a celkově tam byla příjemná atmosféra.
Na mě se poznamenala první dva dny únava. Byla jsem dost "nesnesitelná". I sama pro sebe. Myslím, že si se mnou zbytek rodiny dost užil. Já potřebovala klid a oni byli celí "natěšení" a chtěli hned všechno najednou... Uááá... Moc se s Tomem nehádáme, ale tu první noc jsme se chytli. A k tomu přišla příšerná bouřka, kdy jsem se bála, že nám spadne minimálně kus větve na auto. Nestalo se. Ani stany okolo neodletěly... Jen jsme museli posbírat větvičky a listí z celé terasy.
Když na to tak vzpomínám, bylo to tam super. Měli jsme polopenzi. Snídani připravovala pani kuchařka ve žluťáku (stanu), večeři vozili Chorvati. Moc přesní nebyli, ale čekali jsme vždy na zvuk kovadliny, a pak vyrazili s kastrůlky. Bylo toho tolik, že nám vždy něco zůstalo druhý den na oběd. A tak se z polopenze stala plná penze :-). A bylo to fakt výborné.
Jeden večer nám udělali i grilovanou makrelu. Pak jsme také jeli vláčkem do Poreče, navštívili pizzerii, kde dělali XXL pizzu (120cm). My si dali jen XL a i tak jsme jí tam půlku nechali. Byl to zážitek...
Také jsme tam oslavili výročí 3 roky od svatby. Ten den dostal Sebastián žihadlo od včely přímo mezi oči. Připlácnul si jí tam rukama... Oko mu napuchlo, že vypadal, jako když Kája spadla tenkrát z koně... Byl statečný. Hůř jsme to nesli my, co jsme se na něj museli koukat...
Střídali jsme pobyt u moře a u bazénu. Sebastián miloval dětské hřiště, které bylo ve stínu pod stromy. Zahráli jsme si i beach volejbal a Tom v něm byl fakt dobrej! Sešla se tam fajn parta.
Bylo to místo, kam bych byla ochotná se opět vrátit. Každý si tam přišel na své. Mít tam holky kamarády, bylo by to dokonalé :-).
