pondělí 31. července 2017

Den 212./365


Tom si vzal dovolenou, aby jsme trošku mákli na dvoře. Tak hezky to od rána vycházelo... Až do chvíle, než nám jeden "expert" dovezl dlažbu. Čtyři palety, které nám měl složit ramenem... Jenže nedobrzdil před přechodem a vše se mu to sesypalo :-(. Jediná paleta šla vzít ramenem. Zbytek museli všichni (v tom vedru) sundat ručně :-(. Vrátil nám celou částku za dopravu a byl vděčný, že jsme mu to neposlali zpátky...


pátek 28. července 2017

Den 209./365


Dnes jsme byli doplatit dlažbu a pokračují úpravy terénu... Už brzy se bude moci začít pokládat... Vzhled upravujeme postupně. Vždycky nám něco "dojde", a tak to "vylepšíme" :-D.  Kdyby nás tak někdo sledoval, ten by se bavil...






čtvrtek 27. července 2017

Den 208./365


Ve čtvrtek jsme jeli za babičkou do Písnice. Holky s ní dělaly bramborové šišky s mákem a strouhankou. To byla spolupráce! Sebík chodil nahoru a dolů a hrál si s auty. Příjemná návštěva to byla.

úterý 25. července 2017

Den 206./365



Dnes se pokračovalo v improvizaci. Ráno hodil Tom do servisu Kytku. Pak jsme jeli do Hornbachu, kde jsem objevila úžasný prostředek! Od teď žádné děti v ložnici po dobu 45 dnů :-D. Ještě by mohli prodávat Biolit DOGS and CATS :-D. Kočky mi daly dnes v noci fakt zabrat...


pondělí 24. července 2017

Den 205./365



Zaječov.

Poslední dny nemám vůbec náladu něco plánovat. A tak se vždy rozhoduji z minuty na minutu. Stejně tomu bylo ráno. Ještě že Tom je jaký je a nemá problém měnit své plány. Naopak to uvítal, když jsem řekla, že pojedeme na houby...



sobota 22. července 2017

Den 203./365

Loučení se s Mydlákem a odjezd domů...


Byla jsem vděčná, že mi ráno už nic nebylo. Že nemusely holky balit samy a že jsem mohla v klidu řídit až domů. I Vikouš vstal a s úsměvem každému říkal, že už ho nic nebolí. Věděla jsem, že Filípek na tom bude stejně. A také byl. V 11 hodin ho propustili a byl úplně bez následků. Ani nos neměl zlomený, jak si dal kolenem při seskoku...

Konec dobrý, všechno dobré...

pátek 21. července 2017

Den 202./365

Pátek na Mydláku a útok sršňů


Ty závěry na Mydláku nemáme nejlepší. Chtěli jsme dětem udělat večer bojovku. Už na ni ale nedošlo, myslím, že hororový zážitek se sršni stačil.

Jako každý rok jsme šli navečer k druhému rybníku, udělat fotky. Já letos z fotek nadšená nebyla, neměla jsem ani chuť moc fotit, ale byla by škoda, nemít foto. A tak jsme šli.

Udělali jsme si procházku, bylo krásně. Došli až k posedu, který tam byl nový. Sebík toužil lézt nahoru. Neměla jsem nic proti. Ale kluci byli rychlejší, a tak zůstal dole... Většina bandy se vydala zpátky, protože je začaly štípat komáři. Pár jich zůstalo, protože se chtělo podívat na posed. Filípek ho otevřel, byla tam židle a čisto. Vlezl tam a s radostí se koukal z okýnka. Na žebříku čekal natěšený zbytek... A pak to začalo... Šílený jekot a děsivé hejno sršňů se vyvalilo ven. Měla jsem v tu chvíli málo rukou. Odhazovala jsem jedno dítě za druhým. Filípek to nevydržel a skočil. Byla tam Monča a chtěla ho chytit, ale byl rychlejší. Kecnul si na zadek... Já hnala děti před sebou od posedu a sršni se mi za to zabodli do zad. V kříži jsem měla asi 2 štípance.

Ti vpředu nechápali, co se děje. Nejprve si mysleli, že to je nějaká blbá sranda... Ale nebyla. Díky bohu, že nebyli všichni pod posedem. Sebíka si vzal velký Jirka do náruče, tomu vůbec nic nebylo a byl v klidu. Já vzala kočár a Vikouše, který plakal, protože měl jeden štípanec v hlavě a maminku v kempu. Filípka, který na tom byl nejhůře, vzal do náruče Dan a Míra nám ukázal zkratku do kempu. Uháněli jsme lesem. Já uklidňovala Viktora a modlila se, aby moje alergie na štípance nebyla tak velká...

V kempu jsme si dali něco na alergii a naskákali do rybníka. Nebylo mi nejlíp. Gabča trvala na tom, aby Simča zavolala 155 a konzultovala to s nimi. Okamžitě nám poslali rychlou. Nejprve přijel doktor, pak sanitka. Filípka se ujal doktor, já s Vikoušem šla do sanitky. Myslela jsem, že mi jen něco píchnou a bude to dobrý, ale oni se tvářili, že mě odvezou. Trvala jsem na tom, že to nejde. Natočili mi tedy EKG. Nebylo ukázkové, ale ono se není čemu divit. A já mám syndrom bílých plášťů, i když na to mi řekli, že jsou v modrém... No, každopádně jsme se domluvili tak, že až mi vykape infuze, zůstanu v kempu, ale budu volat, kdyby něco...

Viki byl úplně ok, toho netrápili. A Filípka si s sebou odvezli. Bouchl se při tom seskoku kolenem do nosu, zvracel a ještě měl 6 štípanců. Nechali ho přes noc na JIPce. Adélka, jeho sestřička, si vyčítala, že tam nešla místo něj ona, ale ono je vždy vše, jak má být. Adélka je silně alergická, ta by to neustála tak dobře jako Filípek...

Já zaplula do srubu, Sebík se mnou. Holky byly ještě venku a užívaly si poslední chvíle s kamarády. Bolelo to dost... Ale stále jsem musela myslet na Filípka. Moc jsem se nevyspala, každé otočení se a kojení bylo za trest. Ale v 5 ráno jako když utne. Vstávala jsem s dobrou náladou a plna síly jsem začala balit...