Dnes (tedy už včera, ale píši to zítra) byl informační den ve škole. Tom nebyl doma, jel si splnit svůj životní sen, a tak jsem přivezla babičku k nám a šla po svých do školy.
První dva roky jsem tak trošku trpěla, když jsem se dostala mezi lidi a nikdo mě neznal. V HP mě znal snad každý. Lidé měli potřebu mě zdravit a prohodit se mnou vždy pár slov a já to měla tak ráda. A tady mě přehlíželi, žádný oční kontakt a už vůbec pousmání nebo pozdrav.
No, myslím, že už se zase začínám cítit dobře :-D. Ani nevím, kdy přesně přišla ta změna. Ale už mě znají a s úsměvem zdraví. A už si i pokecám :-).
Jinak jsem byla za paní učitelkou Kristýnky. Říkala, jak se Kiki lepší. Dává jí hodně šancí, co se písemek týče. Třeba ji dá tu samou znovu. Nebo jí dává opravy a zkouší slovíčka ústně. Ukazovala mi dvě písemky, které zvládla na 2 a obě jsme měly velkou radost :-). Takže to bylo takové pozitivní setkání.
Pak jsem měla ještě dost času, takže jsem zašla za třídní Káji (i když Kája mě ubezpečovala, že tam nemusím, přišlo mi to jako fajn nápad). Tak jsme se na sebe s pani učitelkou smály. Přikyvovaly si na to, jaká teď Kája je a že to je vlastně stejné doma i ve škole. Paní učitelka mi řekla, že je Kája správná a že jí má vlastně ráda :-D. A že dost laškuje s klukama a na vše má svůj názor... Takže i od této třídní jsem odcházela s radostí. Že ač mi Kája doma hudruje, že jí třídní stále prudí, tak třídní to tak "strašně" nevidí...
A stále jsem měla dost času, než začala informační schůzka ohledně lyžáku, a tak jsem zašla za panem ředitelem, protože tu Káji schůzku jsem tak nějak propásla...
Ředitel je fajn chlap. Káju má rád, protože mu pomáhá reprezentovat školu ve florbale. Naposledy přivezla zlatou a to ani nechodí na tréninky. Je s ním domluvená, že bude jezdit jen na zápasy, aby měli dost hráček. Má to ale holka zařízené... Takže mi zrychleně řekl, že se není čeho bát, že se vše dozvím a že si to děti užijí. Jen teda nevím, kde seženu všechno to lyžařské oblečení, abych ho nemusela 2x kupovat...
Doma mě pak čekal nadšený Tom s jeho bolavým bokem... Babička tam dokonce pobyla déle, než bylo nutné. Kiki uvařila večeři a všichni byli spokojení... Kája, která se schovávala nahoře v pokoji pak opatrně sešla dolů a ptala se, co učitelka... Myslím, že se jí ulevilo :-D.
