Den 365./365

Dnes je poslední den roku a já jsem se rozhodla, že v tom novém budu dál fotit svatby. Chtěla jsem je totiž vyškrtnout ze své nabídky. Ale došlo mi, že občas musím překročit svou komfortní zónu. Že to není o tom, si to vše usnadňovat. Je to pro mě výzva! Jako vše ostatní, co mě v novém roce čeká.

Přeji Vám všem, aby rok 2018 pro Vás byl rokem šťastným a úspěšným. Aby jste měli dostatek sil na překonávání všeho, co nebude tak hladké a snadné. Aby pro Vás překážky byly výzvou né hrozbou. Aby jste od věcí neutíkali, ale naopak se jim postavili. Aby jste přestali jen "snít" a začali konat.

Toto je přání nejen pro Vás, ale především pro mě.

Cítím sílu nového roku a všeho, co mě v něm čeká. Není čas odkládat a snít, jak to bude až někdy něco... Je čas konat. Být aktivní. Přestat se schovávat a být vidět. Nebát se dělat chyby. Pokud budeme čekat, až něco bude "dokonalé", nemusíme se dočkat nikdy.

Děkuji Vám všem, kdo jste na můj blog chodili. Komu byl inspirací nebo ho jen zajímalo, jak se máme...

Zatím nevím, zda budu s novou 365 pokračovat. Spíše ne. Chci se totiž postupně naplno věnovat svému podnikání. Udělat si svůj web, nový blog... Chci veškerou svoji energie věnovat něčemu, čemu věřím. Já totiž konečně pochopila, že moje fotky se líbí a dělají radost. Dokonce i pomáhají a já cítím, že tohle je moje poslání. A čím víc lidí bude vědět, co dělám, tím víc lidí může mít radost a krásné vzpomínky...

Mějte krásný rok 2018! Plňte si v něm své sny. Pečujte o sebe. Mějte se rádi! Vy jste ten nejdůležitější člověk na světě, který si zaslouží vše dobré! Když budete šťastni sami, budou šťastni i ti kolem Vás!

Mám Vás ráda!

G.

Den 364./365

V pátek přijela na focení Kiki a Dášenka. Obě hledají nový domov. 

Byla jsem nějak lehce ve skluzu, takže jsem fotky dodělala až v sobotu. 

Sobota byla ve znamení nového telefonu pro Káju. Sehnala si peníze, inzerát, kontaktovala pána a my pak zajeli na místo určení a telefon vyzvedli. 

Je šťastná. Kiki také, protože má telefon po Káje... 

A s telefonem jsme jeli rovnou do HP. Kde jsme nejprve natankovali plnou (počernická čerpací stanice je TOP, takže když můžu, tankuji tam), a pak navštívili Moniku s rodinou. 

Moc příjemné odpoledne, spíše večer to byl...

Sebastián řádil, domů nechtěl, takže jsme odjížděli s muzikou. V autě se prospal a doma pak pokračoval v zábavě... 

Den 363./365

Pátek.

Večer jsme měli rezervaci v Black dogu. Těšila jsem se moc. Už dlouho jsme se tam chystali jet, takže když Petra vymyslela toto místo v Berouně, s radostí jsem to přivítala.

Pochutnali jsme si, pokecali a snad se nám to podaří v příštím roce zopakovat.

Den 362./365

Dnes nám krásně nasněžilo... Dafné má vždycky velkou radost...

A já měla radost z návštěvy u ségrušky...

Den 361./365

Dnes šel Tom do práce a já jela s dětmi do Písnice...

Den 360./365

Dnes přišla část rodiny k nám...

Den 359./365

Sebastián šel s autem i spát. Ráno si ho zase vzal do parády. Pak přijely holky a nastalo rozbalování dárků...

Den 358./365

Dnešní štědrý den je opravdu klidný... Vše nachystáno, Sebíček nabírá sílu na večer... Koukám se na Popelku a vzpomínám na babičku Evičku. Měla by dnes svátek... Zajedeme jí zapálit svíčku na hřbitov, a pak rovnou za Tomem do práce.

Těším se na večer, na to, jak bude Sebíček vše vnímat... A doufám, že bude mít z dárků radost.

Holky moje jsou letos u táty. Věřím, že si to také užijí a zítra si rozbalí dárky i pod naším stromečkem...

Krásný štědrý den Vám všem!

Den 357./365

Dnes jsme jeli popřát babičce Vlastičce k svátku.

Uvařila jsem lososovou polévku a Sebastián mi pomáhal dělat bramborový salát... U toho koukáme na filmy... A půjdeme si pro betlémské světlo do kostela...

Krásné Vánoce...

Den 356./365

Dopoledne jsme šli do herničky... Odpoledne odjely holky k tátovi a my zůstali se Sebíčkem sami doma. Užívali jsme si vzájemné společnosti (hráli si a četli knížky, prohlíželi obrázky - konečně o ně má zájem sám od sebe). Když usnul, pustila jsem se do balení dárků. V průběhu toho přišel domů Tom a vyprávěl mi, jak to šlo v práci. Často před ním musím v duchu smeknout. Dělá to, co mě vždycky bavilo, ale stresovala jsem u toho... "Co kdyby to nebylo dost dokonalé..." "Co když nebudu rozumět...". Proto jsem nezůstala v hotelnictví. Moje angličtina nebyla nikdy na takové úrovni, abych si věřila. A on, ač jeho angličtina není dokonalá, dělá, co ho baví a dělá to moc dobře. Jsem na něj pyšná!

Den 355./365

Emoce... Ty dělají fotku kouzelnou... Těším se na nový rok, kdy budu moci zachycovat ty drobné okamžiky štěstí...

Pustila jsem se do pečení vánočky. Plápolají mi tu svíčky, v televizi běží Láska nebeská a moje láska si se mnou píše zprávy z práce...

Den 354./365

Dnes u nás byli kluci. Přijeli autobusem a Tom je večer hodil domů. Konečně je otevřený most přes dálnici do Chýně  a nemusí se to složitě objíždět...

Ráno jsem holkám připravila svačinu a vrátila se zpátky do pelechu. Všichni tři jsme spali do půl desáté. Zjistila jsem, že jedna z dam si tu zapomněla svačinu...

Tom jel se Sébou k babičce. A já se pustila do nádobí. Co se nevešlo do myčky, jsem myla ručně. Nejvíc nápadů mi přichází právě při mytí nádobí. A tak jsem si tu pouštěla koledy a představovala si své budoucí podnikání. Vše to do sebe krásně zapadalo. Pak přijel Tom bez syna. Je stejně nadšený z mého nápadu jako já. K jeho realizaci ho potřebuji, takže jsem ráda, že do toho půjde se mnou. Věřím, že když se naše síly spojí, bude to stát za to :-).

Zatím je to celé tajemství. Až to bude hotové a vychytané, tak se rádi pochlubíme...

Den 353./365

Je mi dnes nějak těžko. Trápí mě Max. Tedy spíš jeho panička... Rozhodli se si ho nechat, ale já jim už prostě nevěřím. Upravují si vše podle toho, jak se jim to hodí a já s tím nic nezmůžu. Akorát si tím kazím den.

V krámě samí negativní lidé... Na FB mi vyskakují komentáře, nad kterými jen kroutím hlavou... Asi jsem dnes nějaká lehce přecitlivělá... A to jsem si včera říkala, jak krásný advent to letos je... Žádný stres...

Možná to moc řeším. Říkám si, co mi to má ukázat. Proč? Už dlouho jsem se takhle necítila.

A tak tomu dám čas... Ono se ukáže, co mi to mělo dát :-).

Dnes navečer je ve škole Punčování. Vezmu foťák a děti a půjdeme se vánočně naladit. Tam by mohla být atmosféra příjemná.

Den 352./365

Včera jsem byla na křtu a dnes mi přišla poštou... Těším se, až se začtu... Ale musím to vydržet do neděle :-).

A kamarádce jsem dnes pomohla upravit jednu "nepoužitelnou" fotku. A rázem má kouzlo a bude z ní krásný vánoční dárek... Ta fotka má příběh pro toho, kdo ji fotil a kdo ji dostane... Mám ráda lidi, kteří umí vymyslet takto osobní dárek.

Den 351./365

Dnes je třetí adventní neděle.

Odpoledne jsme vyrazili do centra Prahy na křest knihy Dívka s havraními křídly od Terezky Kramerové.

Když jsme vyšli z metra, padaly tak veliké sněhové vločky, že jsme byli během chvíle celí bílí :-).

Cestu ke sv. Jakubovi znám, chodím tam kousek dál na vážení, a tak jsem kluky vedla. Také jsem věděla, že je tam na rohu krámek s čokoládou a já potřebovala nutně bílou pro Evu Rybníčkovou. Vybrala jsem jí pytlíček pralinek. Věřila jsem, že jí udělá radost. Bylo to malé poděkování za obrázek naší rodiny. A nemýlila jsem se...

Terezce jsme naopak přinesli pytlíček čaje s Andělíčkem štěstí.

Viděla jsem tam spoustu známých tváří, které znám z FB a blogů. Úspěšné blogerky a podnikatelky. Matky, které se úspěšně začaly živit online. Stáňa Mrázková dokonce křtila Terezky knihu. A Krkavčí matka má moc sympatickou dcerku. Představte si, že takhle sedíte uprostřed kruhu lidí na zemi na parketách, fotíte a posloucháte Terezky autorské čtení z knihy. Vedle vás krmí Grétka brášku tekutou čokoládou... A najednou bum. Čokoláda skončí místo pusy na šatech... Maminka zrovna někam odběhla a co teď? S úsměvem jsem vyndala kapesníky a podala jí jeden. Krásně nahlas poděkovala, představila mi sebe i své brášky a já jí s radostí řekla své jméno. Až mě to celé dojalo.

Pak mě také dojala Evičky tchýně. Přišla krátce po nás a překvapilo mě, že mě zná. V tu chvíli jsem si připadala tak trošku slavná a byl to moc příjemný pocit :-).

Celkově jsem si to tam užívala. Krásná hudba... A najednou mé uši zachytily Sebastiánův řev. Autíčka... Tak moc je chtěl. Obě. Že když je pak dostal, chtěl s nimi odejít, aby mu je náhodou někdo nevzal. Takže jsme pak odcházeli domů s pláčem, když se jich musel vzdát. Každý věk má své...

Prošli jsme si Staromák. Už nesněžilo, ale bylo bílo. To vám byla nádhera... 

Max nakonec zůstává doma. Nejsem z toho nadšená. Byla bych raději, kdyby se mu našel nový domov, ale majitelé otočili a zase ho za žádnou cenu nechtějí dát. Najednou přišli na to, že to kousnutí zas tak bezdůvodné nebylo... Smutno mi je.

Den 350./365

Dnes jsme ozdobili stromeček. Letos je andělsky stříbrný... Je krásné ho pozorovat, když je všude tma...

A pak jedna smutná zpráva. Z adopce se vrací Max. Je to už asi 8 měsíců, co byly poprvé známky toho, že jim začal překážet. Začal utíkat a z paničky vypadlo, že mu páníček moc nevěří, až se narodí malá, aby jí nic neudělal...

Poradili jsme, co dělat, aby neutíkal a ono se to uklidnilo. Až dnes. Volala, že chce okamžitě kontakt na Ditu, že Maxe musí hned pryč. Že napadl jejího muže. Kousl ho do obličeje. Údajně úplně bez důvodu.

Věřím tomu, že pes nikdy bez důvodu nekousne...

A tak se cítím strašně. Kája brečí, že ho chce zpátky do dočasky, ale to teď prostě nejde. Nemůžu ohrozit Minie. Vyčítala bych si to pak. Navíc Tom by se necítil dobře, kdybych ho sem vzala potom, co někoho kousl. Takže se snažím, jak můžu, abych mu sehnala zkušeného dočaskáře.

Den 349./365

Švagr chtěl vyfotit vzorky koberců tak, aby odpovídaly skutečnosti. Zajeli jsme na prodejnu a pár sem si jich cvakla. A fakt nejsem ideální fotograf na produkty. Takže hledám někoho, kdo se toho ujme za mě.

Den 348./365

To je takový nezvyk, nemuset dělat fotky...

Představte si, že jsem od rána jen uklízela. Třídila, rovnala, vyhazovala... Kiki přišla domů a byla celá vykulená, proč je na chodbě tak "prázdno". No, bylo to asi tím, že jsem uklidila bundy do skříně :-). Nikdy bych nevěřila, že budu mít radost z toho, že můžu uklízet, že mám na to čas...

A taky mám čas na čtení knížky, která mě moc baví.

A Sebastián je super, že mě nechá. On si umí zábavu najít sám. Třeba dnes si dal do postele žíněnku, pod ní naskládal míče a skákal na tu hromadu. Je to rebel. Ničeho se nebojí.

Taky mi chodí loupat sněhové vločky na okno. Rovná je podle velikosti. Ty velké jsou táta a máma a ty malé jsou mimi. A já je pak zase vracím na své místo - máma nemáma.

Přijde mi, že teď hodně vytáhnul. Uklidila jsem dnes oblečení, ze kterého během chvíle vyrostl.

A zítra nám snad konečně vyjde návštěva Rudňáčku. Půjdeme do herničky. Ty jo, to bude něco. Holky trávily své dětství v MUMu a Sebastiána vezmu poprvé do herny ve 2,5 letech... Dva roky si už říkám, že bych tam mohla zajít :-).

A také jsme pekly perníčky. Kiki včera rozhodla, že by to nebyly Vánoce bez perníčků a zadělala těsto.

V tomhle je výhoda, mít doma dvě samostatné slečny... Kája dnes zase na oplátku uvařila večeři.

Den 347./365

Už si nepamatuji, že bych byla někdy tak rozhozená po focení psa hledajícího domov... Možná to bude tím, že on o ten domov zítra přijde, protože musí udělat místo dvěma malým uštěkaným "smetákům" a co kdyby jim něco udělal!

To je tak, když si psa všichni přehazují jako horký brambor... Nechají ho na pozemku, který se prodává a nikdo ho nechce... Pak se ho někdo na chvíli ujme, ale zase ho pošle dál... A když už to vypadá, že bude dobře, tak se starý pán zamiluje do mladé slečny a nazdar. Milý Apollo, je čas, abys zase šel o dům dál a nejlépe do pátku!

Nemám na to co říct... Tak snad jen, kdyby tu byl někdo, kdo může kříženci NO (7 let) dopřát klidné stáří, byla bych šťastná...

Den 346./365

Dnes byl den D. Den vážení se. Mám 2,5 kg dole. Všechno klesá! Nejvíc se zarazila, když mi měřila pas. Ten si musela přeměřit, protože tam byl úbytek největší. Za měsíc mám -8cm přes můj špek na břiše.

Den 345./365

Pondělí. Miluji dny, kdy je Tom doma. Je to pro mě vždy jako taková malá dovolená... Bavíme se, sdílíme, smějeme se... Dnes jsme jeli nakoupit ještě nějaké dárky... Tom se učil s Kiki a taky společně sportovali... Já se mohla věnovat fotkám... Udělaly radost... Večer jsme se všichni váleli v posteli a smáli se akrobatickým kouskům Sebastiána...

Den 344./365

Druhá adventní neděle byla opět ve znamení focení. Tentokrát psů. Přijeli za mnou rovnou čtyři, co hledají nový domov...

Kája jela po obědě bruslit se spolužáky do Berouna a já jela ke švagrové na kávu. Nechala jsem jí tam na chvíli děti a využila nabídky "stůl za odvoz". Úplně přesně se hodil ke Káje do pokojíčku, a tak jsem se vydala až do Hostivaře.

Nejprve byla K. zklamaná, myslela si, že jedu pro nějakého dočasného psa, když jsem jí řekla, že jedu pro překvapení... Ale pak jí to přešlo a pustila se do úklidu a stěhování pokojíčku. Pěkně si mákla. A vypadá to tam krásně. Ještě by to chtělo vymalovat...

Den 343./365

Včera hlídala moje mamka děti (Kája byla u kamarádky) a já jela do Zbuzan. Pronajaly jsme si s kamarádkou studio a zkoušely fotit boudoir foto. Já se nejprve nechtěla fotit vůbec, ale pak jsem se nechala přemluvit :-).

A mám novou profilovku :-).

Odpoledne jsem byla dost vyřízená, a tak jsem zvládla jen odvézt domů babičku. Ta si u nás také mákla, pekla s Kiki cukroví a vařila slepičí polévku... Takovou tu pořádnou hustou... Mňam. Za tuhle pomoc jsem byla vděčná.

Den 342./365

Tak to jsme my, naše rodina. Takhle nás vystihla Eva Rybníčková. Byl to její nápad a já moc ráda přijala... 

Jsme taková vyvážená rodina 23232... Dva dospěláci, tři děti, dva psi, tři kočky, dva šneci... Nebo tři ženský, dva chlapi, tři zvířata ženského pohlaví, dvě zvířata mužského pohlaví a dva obojetní :-). Kombinace čísel 2 a 3 (223,332,232...) jsou pro mě znamením, že je vše tak, jak má být. Že se nemusím ničeho bát. Že tam někde nade mnou někdo drží ochrannou ruku. A tak mi tenhle obrázek jen dodal víru v to, že tak, jak to je, to je v tom nejlepším pořádku. 

Mám teď zase takové náročnější období v tom, že se blíží doba, kdy bude vše jinak. Kdy "klidná" chvíle na rodičovské za chvíli bude ta tam. Chci si poslední část rodičovského příspěvku nechat rozdělit do 4. roku a dát si tak čas na to, být se Sebastiánem a konečně rozjet své podnikání.

Je neuvěřitelné, jakou dobu jsem se bránila tomu si přiznat, že jsem podnikatel. Že jsem fotograf, který se tím živí. Jaký blok jsem v sobě měla. Nechtěla jsem moc veřejně ukazovat že fotím a jak. Konečně mi došlo, že tím brzdím akorát samu sebe. Že si to celé schválně komplikuji. 

A tak včera, když jsme jeli do krámu pro kočičí granule, jsem to celá s Tomem probrala v autě. A on mi řekl, že o tom už dlouho hezky mluvím, ale že je čas začít jednat. Moje výmluvy, že po novém roce..., nechtěl slyšet. A tak jsem přišla domů, sedla k netu, vyhledala info, kdy startuje Plážová střední a napsala mail... Od ledna 2018 jdu do toho! Už žádné výmluvy. Už žádné schovávání. Konečně budu mít svůj web a začnu ukazovat světu, že něco umím. 

A věřím, že oslovím ty správné lidi, kterým se má práce líbí a přinese jim radost, pomoc, užitek... A už jsem i pochopila, že čím víc se mi bude dařit, tím víc budu moci pomáhat... 

A tak mi držte palce. Nebude to snadný. Ale pustím se do toho. Možná nebudeme mít chvíli co jíst, ale investovat do sebe mi přijde jako to nejlepší řešení. Vidím to už jen v tom mém stravování. Začala jsem dělat něco jinak. Začala jsem myslet sama na sebe a té energie, co mi to přineslo... 

Nesmím zapomenout na to, že velký dík patří hlavně mému muži, protože ten v tom celém jede se mnou. On je můj hlavní podporovač a hlavně mi věří. Stále ho zajímá, co dělám a dává mi zpětnou vazbu. 

Doufám, že i já jemu pomáhám na té jeho cestě... Myslím, že plnění jeho snů je toho jen důkazem. Není nic hezčího, než ho vidět spokojeného. 

Den 341./365

Dnes (tedy už včera, ale píši to zítra) byl informační den ve škole. Tom nebyl doma, jel si splnit svůj životní sen, a tak jsem přivezla babičku k nám a šla po svých do školy.

První dva roky jsem tak trošku trpěla, když jsem se dostala mezi lidi a nikdo mě neznal. V HP mě znal snad každý. Lidé měli potřebu mě zdravit a prohodit se mnou vždy pár slov a já to měla tak ráda. A tady mě přehlíželi, žádný oční kontakt a už vůbec pousmání nebo pozdrav.

No, myslím, že už se zase začínám cítit dobře :-D. Ani nevím, kdy přesně přišla ta změna. Ale už mě znají a s úsměvem zdraví. A už si i pokecám :-).

Jinak jsem byla za paní učitelkou Kristýnky. Říkala, jak se Kiki lepší. Dává jí hodně šancí, co se písemek týče. Třeba ji dá tu samou znovu. Nebo jí dává opravy a zkouší slovíčka ústně. Ukazovala mi dvě písemky, které zvládla na 2 a obě jsme měly velkou radost :-). Takže to bylo takové pozitivní setkání.

Pak jsem měla ještě dost času, takže jsem zašla za třídní Káji (i když Kája mě ubezpečovala, že tam nemusím, přišlo mi to jako fajn nápad). Tak jsme se na sebe s pani učitelkou smály. Přikyvovaly si na to, jaká teď Kája je a že to je vlastně stejné doma i ve škole. Paní učitelka mi řekla, že je Kája správná a že jí má vlastně ráda :-D. A že dost laškuje s klukama a na vše má svůj názor... Takže i od této třídní jsem odcházela s radostí. Že ač mi Kája doma hudruje, že jí třídní stále prudí, tak třídní to tak "strašně" nevidí...

A stále jsem měla dost času, než začala informační schůzka ohledně lyžáku, a tak jsem zašla za panem ředitelem, protože tu Káji schůzku jsem tak nějak propásla...

Ředitel je fajn chlap. Káju má rád, protože mu pomáhá reprezentovat školu ve florbale. Naposledy přivezla zlatou a to ani nechodí na tréninky. Je s ním domluvená, že bude jezdit jen na zápasy, aby měli dost hráček. Má to ale holka zařízené... Takže mi zrychleně řekl, že se není čeho bát, že se vše dozvím a že si to děti užijí. Jen teda nevím, kde seženu všechno to lyžařské oblečení, abych ho nemusela 2x kupovat...

Doma mě pak čekal nadšený Tom s jeho bolavým bokem... Babička tam dokonce pobyla déle, než bylo nutné. Kiki uvařila večeři a všichni byli spokojení... Kája, která se schovávala nahoře v pokoji pak opatrně sešla dolů a ptala se, co učitelka... Myslím, že se jí ulevilo :-D.

Den 340./365

V říjnu mi vypadl jeden den... Čísla tedy nesedí podle pořadí dnů v roce. A tak místo složitého přepisování sem tahle jeden hodím... Ať mi to na konci roku sedí.

Díky za upozornění... :-)

Den 339./365

Možná jste zvědaví, jak je to s tím mým hubnutím :-). Takže dnes ráno jsem konečně překonala hranici 70kg! Moje tělo mi to moc neulehčuje. Cítím se skvěle. Mám energii, nemám chuť na sladké a vůbec nepiji kávu (k té byla vždy třeba sladkost). Jen ta váha šla nejdříve nahoru, ale dle vážení se mé tělo po 14ti dnech zbavilo tuků a nabralo svaly. Také zadržovalo více vody (byla jsem před menstruací). Dle "věku" jsem ale omládla o 3 roky a pocitově se cítila fajn.

Takže za 3 týdny mám dole "jen" 2kg, ale přes 6cm v pase... A to je pro mne to hlavní. Moje postava se začíná konečně tvarovat. Začíná mít ženské křivky. Tlustá záda a břišní tuk pomalu ale jistě mizí... Hurá!