Takových fotek ve frontě a PC stávkoval. Byl pomalý. Reagoval opožděně... Vyslala jsem SOS, nechala ho prohlédnout a "nicnedělala". Večer už to zase šlapalo, jak mělo...
Dopoledne jsme vybrali dlažbu. V tu chvíli to bylo TO ONO. Teď tu sedím a nad vším dumám... Je to opravdu ono? Včera jsem byla u Lucie na semináři. Byl na téma Rozhodování. Ač jsem tam šla s tím, že chci hlavně poznat Lucii a toto téma se mnou až tak nerezonuje, tak teď je tomu úplně naopak :-D.
Jsou dny, kdy člověk nepochybuje o ničem. Vše je jasné. Není možné, že by nevěřil tomu, co si myslí... Důvěřuje všemu a všem. A pak lup. Probudí se a stačí málo, aby pochyboval. O všem. A je to i tím, co všechno okolo mě teď probíhá a děje se. Na jedné straně lidé, kteří nedůvěřují a "zpochybňují" moji důvěru a já se snadno nechám, protože jsem v takovém rozpoložení, že stačí málo... Na druhé straně jsou ti, kteří jsou pevní a dodávají mi sílu. A víru. A já jsem někde uprostřed. Jen na mně vlastně ně, na jakou stranu se chci naklonit. Na tu plnou nedůvěry nebo na druhou? Volím si tu druhou. Nic nebude špatně. Vše bude, jak má být a bude k tomu důvod.
