Dnes byla další hodina atletiky. Kiki je stále nadšená, a tak odevzdala přihlášku. Zítra ji čeká první hodina v ZUŠ. Byla bych ráda, aby chodila na kreslení. Má talent, tak kdyby ji někdo vedl a ukázal různé techniky, myslím, že by to pro ni mohlo být povzbuzující. Nutně pro ni potřebuji něco, v čem je opravdu dobrá.
Trápí mě, jak to ve škole nezvládá a to se spolu každý den učíme. Spoustu věcí zapomněla. Znovu se učíme násobilku... Nestíhá si dělat zápisky v hodině a když už nějaké má, moc nedávají smysl nebo je v nich jedna chyba za druhou, že kdyby se podle toho měla učit... Asi toho po ní chci víc, než čeho je ona schopná. Možná ji pani učitelka ve 3 třídě dávala velké úlevy a nebo tahle teprve musí přijít na to, jak s Kiki pracovat. Diktáty už prý nedostává. Místo toho má doplňovačky... Tak bych si přála, aby jí to šlo.
Dnes jsme se vyloženě trápily u DÚ z matiky. A přitom to bylo stále to samé. Jenže dva příklady dá úplně s přehledem, a pak je najednou ztracená a neví, co s tím. Chybí mi trpělivost. Potřebuji s ní začít pracovat jinak. Přijmout ji takovou, jaká je a nemít očekávání. Umět ji podpořit a né ji srážet. Když ono je to tak těžký. Ale my to dáme!
