čtvrtek 6. dubna 2017

Den 96./365

Upřímně, jsem unavená... Hlavně z toho věčného dohadování se s holkama. Škola je pro ně nutné zlo a já nad nima teď stojím a hlídám, aby dělaly vše, jak mají. A není to příjemné pro nikoho z nás.

Dala jsem jim volnost a zodpovědnost. Karolína s tím už umí pracovat, ale Kristýnka prostě stále potřebuje nad sebou někoho, kdo na ni dohlédne. Ona si polovinu věcí nezapíše a když už si to zapíše, tak neví, kde má sešítek apod. Stejně jak je z ní teď nešťastná pani učitelka, tak jsem z ní nešťastná i já doma. Nevím, zda něco vyřeší zákazy nebo tresty.

Jsem prostě bezradná. Nečekám od ní zázraky. Stačilo by mi, kdyby si zapisovala co má a dávala si na své věci pozor, to je celé. Ale pro ni jsou teď důležitější daleko jiné věci. Třeba kamarádi. Podle mě má daleko větší přehled o nich a o tom, co oni mají dělat, než sama o sobě. Dokáže se tady starat o Karolínu (co by měla, neměla), ale sama nedělá nic... Jak ji mám vrátit samu k sobě? Jak jí mám vysvětlit, že teď je tu jen ona a nic okolo by ji v tu chvíli nemělo zajímat. Až si splní, co má, může si běžet ven...

Je to takový začarovaný kruh. Zrovna ona by potřebovala být venku ze všech mých dětí nejvíc. Mít pohyb, zábavu, odreagovat se. Místo toho dnes přišla ze školy. Měla 5 hodin, pak hodinu doučování, a pak jsme jely úkoly a opakování aj až do 9 do večera. Moje nervy! Její nervy... A co pak všichni ti okolo, co mě taky potřebují?

Přepadal mě dnes pocit, že jsem totálně neschopná.

Díky pani učitelce, která mi posílá její úkoly a chystané písemky mailem, mám kontrolu, zda ví, co má a nemá dělat. Bez toho by toho vždy půlku neměla. Nejhorší je, že ona si to vážně nepamatuje... A mně se pak chce brečet...


Odbíhala jsem dnes na zahradu, hrabala se v hlíně, dělala si záhonek... Při tom mi bylo fajn. Doma mě pak dokázala rozčílit sebemenší blbost. Třeba ty její lektvary ve vaně. Dáte si na hlavu jediný šampón, po kterém máte normální vlasy a zjistíte, že jinak voní i vypadá... A pak už to zase jelo. Polovina nového sprchového gelu v háji... No co vám budu povídat, ječela jsem jako protržená a to byl jen šampón a sprchový gel... Nešlo to ale jinak. Ještě že ten Sebík se na mě vždycky tak soucitně podívá - něco jako - "já tě chápu mami" - a přisaje se k prsu, aby se uklidnil... Přisát bych se potřebovala spíš já... Teda uklidnit :-).