úterý 31. ledna 2017

Den 31./365


Dafné už přestala truchlit po Gábince a začala řádit, běhat, skákat... Poslední dny jen spala a tvářila se dost nešťastně. Dnes si řekla, že už to stačí, a tak máme zase zpátky naši Dafinku.

♥♥♥

Holky si mě dnes vzaly do parády. Nalíčily mě, učesaly, oblékly...


pondělí 30. ledna 2017

Den 30./365


Přijdu si dnes taková marná. Všechny tři děti dnes zůstaly doma a to mi nikdy na náladě moc nepřidá. Sebík je ukňouraný, asi ho bolí bříško. Kiki byla ráno také bílá a stěžovala si na břicho. Kája, ta má nějakou chřipajznu, ale bez teplot. V lékárně jsem tedy nechala majlant. Ale všechno to jsou věci, které se doma neztratí. Paradoxem je, že jsou venku mrazy a všichni mají chřipku. Plná lékárna lidí s horečkou a bolestí celého těla. Ještě že mě bolí jen ta záda!

Pomohla jsem dnes Elišce, "ségře" Gábinky (té, jak s ní vyrůstala na zahradě), najít dočasku. Majitelka zoufalá, fenka už měsíce sama na zahradě, jezdí ji tam krmit... Tak snad už bude jen a jen dobře.

Takže tak u nás...


neděle 29. ledna 2017

Den 29./365


Ráno to přestalo na chvíli bolet, tak jsem si dala hodinu spánku navíc. Uvařila luštěninový guláš (mňam!) a odskočila si vyfotit Jeffryho. Desetiměsíční štěně, které původní majitelé přestali zvládat. Celý Max! I s tou jeho šílenou separační úzkostí. Jeho adoptivní teta se od něj nemohla vzdálit na 2 metry. Hrozně vyváděl :-(. Snad se s tím bude dát pracovat. Nebude to snadné. Krásný je, že by ho hned každý chtěl, ale je opět dost poznamenaný lidmi a jejich "výchovou".

Večer už jsem se tady zase kroutila. Nemohla jsem ani sedět u PC a dělat fotky. Tom mi přichystal spaní v obýváku, naplnil termolahev horkou vodou a začala jsem se líčit klidem a teplem. Bez prášku se to už ale neobešlo...

Byla jsem nakonec ráda, že ze 4 focení byly jen 2, můžu si v klidu odpočinout a nehrotit to...


sobota 28. ledna 2017

Den 28./365


Probudila jsem se s bolestí zad. Na to místo se mi bolest opakovaně vrací. Ráno jsem to nějak rozhýbala a šla fotit. Večer to tu bylo zase. Nemohla jsem spát, nešlo vybrat si ideální polohu. Do toho jsem se kroutila u kojení... Uááá...

pátek 27. ledna 2017

Den 27./365


Kristýnka si přála mít oslavu v den jejích narozenin. Pozvala si spolužáky ze školy a mohlo se začít. V první chvíli jsem si říkala: "Jé, co když se nebudou bavit? Co když to tu pro ně bude nuda?" Měla jsem přichystané soutěže, dort, šampus a vtipné občerstvení...


Vendelín se ujmul role DJ, pouštěl holkám písničky. Po dortu a gratulacích se začaly hrát hry a byla u nich sranda. Nejprve se hádalo, kdo má v puse citrón. Kája, která byla původně "děsně nadšená", že bude mít Kiki doma spolužáky, tak se také ráda zapojila a bavila se asi nejvíc.




Všichni namalovali Kristýnce obrázek na památku (i Sebíček a Kája - pravda, prdící panáček ala tříleté dítě, ale i tak si dala tu práci), hledali poklad, při kterém plnili úkoly a také hráli hru na ochutnávání. Ta byla čistě v jejich režii. Vzali si talířek, naložili na něj, co je napadlo a vzájemně se krmili. Bavila jsem se i já. U téhle hry vydrželi nejdéle.



A pak už si vymýšleli svoje hry... Bavili se... Domů odcházeli spokojení a na Kiki jsem viděla, jak je šťastná! ♥

Tohle se povedlo! ♥

čtvrtek 26. ledna 2017

Den 26./365

Můj den bez FB.

Včera jsem se rozhodla, že si dám dnes den bez FB. Tom se mi smál, že to nedám, že mám na něm závislost. Že to bez něj zvládám, jen když nejsem doma. No tak uvidíme, co to se mnou dnes udělá :-).

Musím dohnat resty - dodělat jednu várku fotek a druhou začít a nejlépe dodělat také. Zítra na to nebude čas...

Holky se ráno vypravily úplně samy. Tom šel brzy do práce a Sebíček spí... Dám si snídani a jdu na to! Držte mi palce!

Vydržela jsem to přesně 12 hodin... :-) 

středa 25. ledna 2017

Den 25./365


Přišel mi dárek k narozeninám od Toma... Hrnečky jsem si vybrala, už pár let jsem toužila mít takový křehký šálek s kytičkami... Tak teď ho mám a k němu stříbrnou lžičku, na kterou když se podívám, tak se vždycky budu smát. Je to takový můj "šperk", osobní věc, krásná věc, kterou bych si sama nekoupila... Vybrat, co na ní bude, jsem nechala na Tomovi. Jediný nápis, který nebyl v češtině :-D. O to víc mě baví... ♥


No a tady je spokojená Gábi. A spokojení páníčci. Má v ulici psí kámošky, lítá po poli, poslouchá, byla sama doma a chovala se vzorně... Holky ji stále hladí... ♥
Jedním slovem - štěstí. Pro Gábi, pro mne i pro adoptivní rodinu...


úterý 24. ledna 2017

Den 24./365

Můj narozeninový...

Nejkrásnější dárek jsem dostala od Gábinky a její nové rodiny. Fotky, zprávy... Je tam jako doma ♥. A to je pro mne nejvíc!

Včera to byla rychlá akce. Holčičky se na Gábi už těšily, a tak uháněly taťku, ať se brzy vrátí z práce a zajede s mamkou pro Gábinku. A tak večer telefon, že to před sedmou stihnou, zda se nám to hodí.

Před jejich příjezdem jsem vzala Gábi na chvíli ven. Potřebovala jsem si provětrat hlavu a vyklidnit se. Povedlo se.

Když přijeli, Gábi štěkala, pouštěla hrůzu. Strašila je. A tak jsem jim navrhla, ať si sednou na zem, sníží se na její úroveň, ignorují ji a ona přijde sama. Dostali voňavé pamlsky a už byla jejich. Já se pomalu vzdálila, aby neměla tendence jít ke mně. Nevadilo jí to. Když jsem je tak pozorovala a bavila se s nimi, cítila jsem, jak nemám problém, aby s nimi Gábi jela a že to zvládnou.




A dnes, když mi přišly zprávy a fotky, věděla jsem, že je dobře. Gábi tam má psí kámošku Sáru (labradorku) od sousedů, poslouchá, spí na svém pelíšku a přes den se válí na sedačce (na zádech, jak je jejím zvykem)... A pokud nastane nějaká situace, kterou nebudou umět řešit, tak mi zavolají.

Do toho mi včera poslala panička od Lottynky video z fotek, které vyrobila Danielka. Byla jsem tak dojatá! Tam jsem to věděla od začátku, že to je ono a lepší páníčky pro Lottynku vybrat nemůžu a nemýlila jsem se. Milujou ji a dopřávají ji přesně to, co potřebuje, aby byla šťastná.

A pevně věřím, že u Gábinky to bude stejné. Jsou si totiž podobní... A jejich mladší dcerka má narozeniny stejně jako já - že by znamení? :-)


neděle 22. ledna 2017

Den 22./365



Dnes jsem se probudila s pocitem, že potřebuji, aby si pro Gábi přijela celá rodina. Abych viděla paničku a vše jí řekla osobně... Trošku jsem jim změnila plány, zkomplikovala situaci, ale zdá se, že tomu rozumí a respektují to.

Neměla bych klid, kdyby to bylo jinak.

Takže tak u nás.

Abych nepsala jen o psech, tak holky dnes pekly muffiny. Byla jsem zrovna ve vaně, když křičely, co se stane, když tam daly místo půl pytlíku prdopeče půl hrnku... ???!!! Prý jim to bylo divný... No, nestalo se nic, jen to není k jídlu :-D.

A Sebatián si začal hrát na pejska. Leze po čtyřech, vyplazuje jazyk, pije z misky jako pes... Takže píšu zase o psech...

sobota 21. ledna 2017

Den 21./365


Dopoledne se byli na Gábinku podívat druzí zájemci. Z auta vyskočil taťka a dvě dcery. Byly bez mamky, ta lyžovala na horách. Gábi na ně reagovala moc hezky. Byli klidní a vůbec se jich nebála, šla k nim, dobře na ně reagovala. I jim se moc líbila, víc než z fotek. Fotili si ji, točili na video, aby to mohli poslat mamce. Dokonce jí volali, že se rozhodli, že si ji vezmou. Že nakoupí vše potřebné a zítra si pro ni přijedou. Původně jsem trvala na tom, že chci, aby ji viděla i mamka, ale pak to bylo tak fajn, že jsem z této podmínky upustila. Dala jim ji na vodítko, ať ji vezmou ven, vyzkouší si to s ní. I to zvládli krásně.

Po obědě jsem vzala děti zase na statek do Malčan. Vaška Vydru jsme tentokrát neviděli, byl venku s koňmi. Ale užili jsme si to i tak. Já stihla udělat 500 fotek a nějaká videa. Fotky půjdou do knížky a budou vzpomínkou na Tekyho, až tu nebude. Přeci jen už není jeho zdravotní stav ideální.












pátek 20. ledna 2017

Den 20./365


Gábinka začíná šlapat jako hodinky. Pochopila, co se po ní chce a plní to. Už umí zůstat na místě a hned se nezvednout. Dokonce se u toho i uvolní, a tak byla radost ji fotit. Je to miláček...




Sebastián má dnes svátek. Slaví ho společně s babičkou Ilonkou. Té jsme dnes volali. Jsou všichni nemocní, takže se ani neuvidíme. Mluvila o tetě... A chvíli na to mi i teta volala. Je v nemocnici a není jí nejlépe. Domů ji pustit nechtějí. Chtějí ji dát do LDN, a tak byla smutná, že se asi neuvidíme... Na jarní prázdniny tam chceme jet, tak třeba to vyjde a budeme ji moc alespoň navštívit... Je mi smutno :-(.

čtvrtek 19. ledna 2017

Den 19./365


A zase ty žaluzie... Tentokrát za to nemůžou psi, ale Sebastián. Nebo spíš já sama. Chtěl stříhat, tak dostal papír... A když jsem se otočila, jedním šmikem ustřihl šňůrky na žaluzkách... No, brečet se mi chtělo. Zmohla jsem se jen na větu: "Stříhá se papír!"

Takže tak...



středa 18. ledna 2017

Den 18./365


Krásně nám svítilo do ložnice sluníčko až z obýváku... ♥



Odskočila jsem si vyfotit Kvída, který hledá opět nový domov...


úterý 17. ledna 2017

Den 17./365



Dnes mi FB ráno připomněl, že to jsou přesně 4 roky, co se z nás s Tomem stali přátelé...


Ten den se všechno dalo do pohybu a můj život se začal pomalu otáčet o 180 stupňů... Ale já to ještě nevěděla :-).

A tak jsem ráno Tomovi k výročí upekla fitness dort, samé zdravé věci. Snědli jsme ho ke snídani.

Pak jsem vzala Minie na kastraci. Rozhodla jsem se tak nedávno. Její nálady, časté hárání a falešná březost... Do toho jako prevence nádorů na mléčné liště... A štěňátka jsem dávno zavrhla... Takových psů, co hledá domov... Ať si vezmou lidé raději ty, než domácky namnožené krysaříky bez PP.

A tak to dnes Minie zvládla na 1.

Odpoledne jsem byla se psy na dvoře, když vtom jsem zahlédla za vraty Trevise. Byl bez páníčka, což nebývá zvykem. A tak jsem vykoukla ven a fakt tam byl sám (bez vodítka, bez obojku). Byla to rychlá akce. Čapla jsem vodítko a Dafné, dala Gábi domů a houkla na Kiki, ať chvíli pohlídá Sebíka. Odvedla jsem Trevise (zavěšeného u Dafiny zadnice) domů. Tam vrata dokořán, doma nikdo a zavřít je se mi nepodařilo. A tak jsem nechala vrata být a odvedla je raději k nám na zahradu.

A začalo zjišťování telefonního čísla na Martina. To byla sranda. Nikdo ho neměl, všichni chtěli pomoci... Nakonec to zařídil Tom. Zavolal Martina kolegovi z práce a ten vzkázal, že do 20ti minut se pro něj někdo staví. Trevis měl oči jen pro Dafné, takže tomu to ani trošku nevadilo. O Gábinku nestál, tu jsem raději nechala doma.

Holky jsem upozornila, že je venku další pes. Ty to vzaly v klidu, jsou zvyklé :-). A za chvíli si pro něj opravdu přišel Martina kolega. Půjčila jsem mu vodítko a obojek a šupajdili domů.

Jsem ráda, že to všechno takhle dopadlo. Toulající se rotvajler bez obojku nic moc... Kdybych ho neznala osobně, tak se do ničeho takového nepouštím, ale takhle jsem ho na ulici nemohla nechat.



pondělí 16. ledna 2017

Den 16./365


Udělala jsem Gábince pár nových fotek. Milky byl tak hodný, že se s ní šel mazlit, abych mohla všem ukázat, jaká to je láska... Ona je fakt miláček.

Dafné po ni dnes opět skočila. Prostě jsou chvíle, kdy ona uzná, že ji vykáže... Krev neteče, ale tuhne v žilách nám, kdo to slyšíme nebo vidíme.

Vážně už je čas, aby našla Gábi ten nejlepší domov. Podezřívám Dafné, že ona přesně pozná, kdy je nejvyšší čas, aby od nás dočasný pes šel :-). Tak se budu těšit a doufat, že se brzy ozve nějaký fajn zájemce...



Den 15./365


Moje drahá švagrová a já máme v lednu narozeniny. V prosinci jsme s Tomem narazili na restauraci Modrý had a moc si tam pochutnali. I obsluha byla moc fajn (mám ráda, když je milá, umí poradit a má inteligentní humor), a tak když jsme šli domů, řekla jsem Tomovi, že bych sem ráda znovu zašla a vzala někoho s sebou...

A tak jsme dnes nechali všechny tři kluky u babičky a vzali s sebou švagra se švagrovou.

Číšnice nezklamala. Dokonce si nás pamatovala (a to smekám, protože jsme tam byli před měsícem, jen se rychle najedli a zase šli). Ona si dokonce pamatovala, co jsme si dali...

Tentokrát jsme toho chtěli ochutnat víc, a tak jsme si dali předkrmy, hlavní jídlo i dezert. Vše vzájemně okoštovali... Největší úspěch měla kachna a sezamová zmrzlina. Mňam! A jak jsme se nasmáli... Rádi se vrátíme.


A večer mi u čtení dělala společnost Gábinka. Zvládla být doma sama už víc jak 5 hodin vkuse. Vrátilo se jí její sebevědomí a radost ze života. Občas si vezme nějakou tu hračku, která není její, ale je to ještě odrostlé štěně a co najde na zemi, tak má pocit, že si s tím může hrát...

Nastal ideální čas, aby našla svůj domov...


sobota 14. ledna 2017

Den 14./365


Fotící sobota vždycky uteče tak rychle... A já se pak vždycky těším na neděli, kdy nic nedělám :-).


pátek 13. ledna 2017

Den 13./365




Jsem vděčná, za tu chvíli, kdy chtěli spolupracovat. Fotky, kde jsou všichni tři, jsou pro mne vzácné. Zvláště ty z ateliéru ♥.
A taky jsem dnes rychle nafotila hafany, kteří hledají nový domov. Oba ještě v léčení...