Den 119./365

A dnes jsme vzaly s Kiki úklid od podlahy. Kája spala u Naty, tak přišla až na oběd. Když se Sebíček vyspal, odvezly jsme ho k babičce a vyrazily do Ikea. Jen tak se projít... Tahle procházka mě stála pár tisíc. Ale nešlo to jinak ♥.

Den 118./365

Kikče jsem šla do školy pro oběd, ráno jí nebylo dobře, tak zůstala doma. Přišla jsem dřív, tak jsem se zaměřila na tohle krásné dílo, které je ve vstupní hale školy... Kostky jsou otočné... Zjišťovala jsem, zda tam bylo už za doby, kdy tam chodila moje máma... Pamatuji se, jak jsem záviděla těm, co do té školy chodili. Já kolem ní kroužila v době jarních prázdnin a pozorovala ten cvrkot... Vždycky mě to tam táhlo. Když jsem našla u tety staré fotky, na kterých byl můj pradědeček, jak kope základy pro tuto školu, dojalo mě to. V té době chtěli novou školu, tak se udělala brigáda a postavili si jí... JJ, kořeny tu mám hluboké...

Den 117./365

Začínám prodávat své fotky. Moc mě to těší, protože tohle mě baví. Fotit hezké věci, které se pak líbí... ♥

Den 116./365

Dnes jsme šli do školy. Promluvit si o Kristýnce se školní psycholožkou. Hodina byla málo. Pusa nám jela. Slzičky ukáply. Na druhé straně jsme se setkaly s porozuměním a podporou. Už jenom to, že jsme nahlas mluvili o tom, co nás trápí a co chceme změnit, bylo přínosem. A vlastně tu ani tolik o Kristýnku nešlo. Když my změníme přístup, pak bude v pohodě (v rámci možností) i ona.

Nevím, zda to mělo až tak velký účinek a nebo se to prostě jen tak celé sešlo... Kristýnka přišla ze školy s dobrou náladou a atmosféra u nás doma byla najednou tak příjemná...

Večer Kája upekla domácí pizzu z kynutého těsta, Kiki se pustila do pečení bábovky. Tom s ní pak udělal úkoly a ona si začala balit věci na školu v přírodě. Sebík jim asistoval a já šla Teddyho představit jeho budoucí paničce.

Upřímně, neměla jsem žádná očekávání. Řekla jsem si, že to bude tak, jak to má být. Pokud to je ta pravá, Teddy to pozná a já také... A výsledek? Pocítila jsem radost a dojetí. Takže je to tam a já jsem šťastná, že to probíhalo tak, jak to probíhalo. Pro budoucí paničku je Teddy super pes, kterého si přesně takhle představovala a pro mě to je panička, kterou jsem si pro něj zase přesně představovala já!

 

Den 115./365

Tak já vám nevím... Ale dnes to bylo fakt na dřeň... A také se musím pochválit, protože jsem to ustála a obrátila to tak, že jsem na sebe byla pyšná a nejen já!

Také jsem usoudila, že nemá smysl se nutit do něčeho, na co dnes prostě nemám sílu. A ono to tak i vyšlo, že bychom tam stejně jet nemohla. Potom jsem se rozhodla zrušit zítřejší večerní schůzku, protože prostě proto. Opět bych se nutila do něčeho, co by stejně nebylo efektivní a odnesla to by to tak akorát moje rodina.

Také jsem se dnes ráno rozčilovala. Kiki totiž nemá od čtvrtka klíče (včetně čipu na obědy), ale jaksi mi to neřekla. Ona sama si prostě nevzpomněla. A Kája mi oznámila, že včera jsem spala, když ony šly do školy, že si svačiny taky udělaly, tak prý proč tu "straším"... No, tak úplně to neřekla, že vyznělo to tak. Takže od zítra se nemusím namáhat vstávat. Postarat se o sebe umí. Bylo mi to dnes důrazně řečeno. I když zítra je má účast u ranního "nadávání si" potřebná. Budou se fotit. Kája touží po účesu. Po účesu, který si stejně sundá a já se zase naštvu. Má smysl z té postele vstávat? Nemá! I když, co kdyby třeba tentokrát fakt překvapila???

Zítra se těším, Tom bude doma. To znamená, že budu mít "odpočinkový" den. Dopoledne odevzdáme syna babičce a půjdeme do školy. Oba. Potřebujeme si promluvit, poradit se, sdílet... Slyšet něco, co nás třeba nenapadlo... Něco, co by nám pomohlo se nerozčilovat (zvládáme to většinou na střídačku - buď se rozčiluji já, nebo Tom - nikdy oba najednou, to by bylo moc :-))...

Den 114./365

Takovou radost jsem měla, když jsem se rozhodla, že si ten objektiv prostě koupím! A ještě větší radost nastala, když jsem zjistila, že ten kurz focení, který se mi tak líbil, ale byl ve špatném termínu, je i v srpnu... A že to je v době Toma volna a že kluci mohou jet do Krkonoš se mnou! ♥ A hlavně to neberou tak, že "musí", ale naopak, že "rádi". Není snad nic krásnějšího, než když váš partner s vámi sdílí radost... A že jsem ji měla opravdu velikou. Krásně to vše přišlo a zapadlo do sebe. A tak to má být. Není důvod se rozmýšlet, není důvod pochybovat. 

Už je to dýl, co jsem chtěla, ale nevěděla... Jaký objektiv, jaký fotokurz... A tak jsem se rozhodla, netlačit na to. A vyplatilo se. A přesně mi teď přišlo do cesty to, co mělo... Je to stejné, jako tenkrát se Zuzanou Scharf a jejím svatebním workshopem. Také jsem věděla, že chci. Pokud vyšlete přání, ono si k vám tu cestu nějak najde. Občas to chce trpělivost.

A cestu si teď ke mně hledají i různé překážky, aby mi ukazovaly, zda to jako fakt myslím vážně s tím, co dělám. Zda se chci vážně vydat tou cestou, kterou jsem vykročila. Zda si věřím v tom, co říkám. Zda to nejsou jen prázdné sliby. Ano, chci se začít věnovat focení pořádně. Zacílit ho. Nebýt "holka pro všechno". Vybrat si svůj směr. Specializovat se na jednu věc. Najít si svůj styl, který mě bude bavit a nejen mě... Ale i mé potencionální zákazníky. Potřebuji si srovnat svůj "vztah" k podnikání. Odhodit všechny strachy a vžité představy, co že to to podnikání vlastně je a co mi to přinese (v tom negativním slova smyslu). Stále si říkám, že teď je právě ta nejlepší doba na to, do sebe investovat, učit se, posouvat se... Je přede mnou poslední rok rodičovské dovolené... Ano, čtete správně. Za pár dní to budou 2 roky, co se Sebastián narodil...

Den 113./365

Nedělní focení... Dopoledne ještě plná síly, odpoledne už docházely... Ale dala jsem to! A moc ráda jsem se viděla s Andy a její rodinou. Pomohli mi uklidit ateliér. ♥

Den 112./365

Znáte to, když máte fotit svatbu, probudíte se, tam prší a světlo nikde? S malou dušičkou jsem se šla podívat na předpověď počasí. A tam to bylo! Od 15 hodin polojasno... A v kolik jsem měla přijet do HP? Ano, v 15 hodin. Rázem mě obavy opustily. Svatba byla "tajná". Tajná pro 60 pozvaných hostů. Byli pozvaní na oslavu 40 narozenin s překvapením... :-D

Den 111./365

Po dlouhé době naprosto pohodový den, plný úsměvů, lásky a odpočinku... Také mi přišly poklady... A našla jsem kouzelné místo k odpočinku a na focení...

Den 110./365

Den 109./365

Poslední dobou mám takové náročné období. Mám pocit, že mě celý Vesmír zkouší. Zažívám to, co před lety. Vše je zrychlené, protože "už vím", ale musí se mi to opět postavit do cesty, protože jsem asi tak úplně nepochopila, co jsem se měla naučit. A tak si tak škobrtám po té své cestě životem a snažím se zase narovnat krok a jít hezky zvesela!

Ale že je to fuška! Stále bych brala nejraději do zaječích :-).

Ale tak teď konkrétně. Dnes se byli na Teddyho podívat zájemci, kteří mi psali včera večer a vlastně jsem o nich vůbec nic nevěděla, než to, že to mají blízko.

Tak trošku ztráta času pro mne i pro ně. Ale zase dobrá zkušenost. Teddy na ně nereagoval vůbec vlídně. Nepřestal štěkat. Od slečny si pamlsky bral opatrně, k mladíkovi se ani na metr nepřiblížil. Z nich pak vypadlo, že by stejně chtěli štěně, a tak jsem jim slíbila, že jim budu posílat nabídky štěňat. Ufff... Celkem se mi ulevilo. Už nějakou dobu komunikuji se slečnou, která má o něj vážný zájem. Příští týden přijede, tak doufám, že to bude úplně o něčem jiném...

 

Den 108./365

Byli jsme na darované hodině rehabilitací. Rozloučili se s pani doktorkou. Bylo moc milé s ní trávit těch 11 hodin času. Teddyho měla moc ráda a nikdy jí nic neuniklo... Odchytla jsem si pana doktora Duchka, konzultovala Teddyho současný stav a domluvili jsme CT vyšetření páteře a u té příležitosti ho rovnou necháme vykastrovat. Pak se uvidí, co pro Teddyho fragment v páteři znamená do budoucna...

Den 107./365

Velikonoční pondělí...

Bavilo mě pozorovat, jak to máme s Kiki stejně. Těšily jsme se na první koledníky a vyhlížely je... Kája to má úplně obráceně. Nedávno pronesla, že nechápe, proč by se měla nechat dobrovolně od někoho mlátit! Soused jí pak vyšupal alespoň přes okno :-).

Kluci si vzaly košíček a pomlázky a jeli koledovat. Nejprve obešli sousedky, které byly nachystané na ulici, tak je nemohli přehlédnout :-). Sebík místo aby vajíčka přijímal, tak je rozdával. Škoda, že jsem to měla jen z vyprávění.

Na oběd jsme si zašli do restaurace ke Sv. Jakubovi. A po spaní jeli do Hostivic, popřát Rudovi k svátku. Až tam jsem se dozvěděla, že jsme byli pozváni na pozdní oběd :-). Tak příště...

Den 106./365

Den 105./365

Dnešní focení, které bylo úplně neplánované, se nadmíru vydařilo. Užila jsem si to moc. A fotky přinesly radost, což je to hlavní ♥.

Velikonoční jarmark v Drahelčicích a hasiči a jejich úžasná pohádka o Smolíčkovi...

Den 104./365

Den 103./365

Nikon servis - můj foťák je doma!!! Vyměnili závěrku a jede se dál...

Ticho domova - všichni dvojnožci jeli do aquaparku...

Bláznivý nápad jet nakupovat - to bylo maso!

Želený čtvrtek - brokolicová polévka, kterou nikdo nechtěl, a tak musel stačit zelený salát...

Přemýšlím, zda péci Jidáše...

Odpoledne bez holek, tak i bez Jidášů...

Teddyho a Růžová - opět jsme trénovali s klikrem...

Pak jsem vzala ven Dafné, to je jiné kafe, vodit ji na vodítku. Hopsá sice jako koza, ale nezatahá...

Den 102./365

Poslední RHB - Teddy nesoustředěný, projevuje své pubertální rozpoložení...

Thajské masáže - úžasná aroma masáž...

Sázení květin - miluji tu naši malou zahrádku, kde je na každém kroku nastražená "psí" mina a zákopy... Ale i tak si to tu děláme krásné...

Pomalu přibývá kytička ke kytičce, bylinka k bylince... Ještě trávu by to chtělo :-D.

Káva u Haničky - milý pokec...

Trénování chůze u nohy - už ví, co chci...

Večer film - Sedm životů - slzy tekly proudem...

Den 101./365

Sesterská hádka vyvolala hádku i mezi mnou a Tomem. A to už je co říct. Chvíli byla u nás doma i tichá domácnost. Já když jsem v tomto stavu, tak toho vždy udělám nejvíc, a tak jsem toho využila a vysávala, uklízela, myla koupelnu, záchod... Jak hezky a rychle mi to šlo :-).

Než šel Tom do práce, lehce se omluvil, že měl jiný pohled na věc a blbě to vyhodnotil... Dostala jsem pusu a jel...

Zjišťuji, že mi nedělá dobře, když by měl odjet neusmířený nebo tak usínal... Výměna názorů je fajn, ale neměla by se táhnout. Proto jsem byla ráda, když jsme si o tom celém ve chvilkách ještě psali.

A jak jsem byla rozjetá, pustila jsem se i do velikonočního beránka. Poprosila jsem známé o oblíbený recept a sešlo se mi jich hned několik. Dva bych ráda vyzkoušela. Jsem zvědavá, který bude lepší.

Tenhle tvarohový je výborný! Formu jsem si nedávno koupila v Globusu. Byla v akci od Tescomy, i tak byla 2x tak drahá, než ta "neznačková", ale beránek z ní je vážně kouzelný.

 Když se Sebastián vyspal, toužil jít ven. Kiki měla doučování, tak jsem se rozhodla, že pro ni zajedeme a spojíme to s nákupem.

Koupila nám ve škole perníčky... ♥ Ještě že jsem je stihla vyfotit. Před psy jsem je uchránila, ale před nájezdem Sebastiána ne :-).


Jinak jsem teď lehce zoufalá z Teddyho. Tak rád chodí ven a tak moc začal tahat. To co dělal celý život, tak teď opakuje. Nabral sílu a má pocit, že musí "táhnout" nebo se nikam nedostane... A tak jsem volala SOS Áje, ať mi poradí. Poradila, ale trénovat to je třeba na místě, kde nebudu vypadat jako blázen, a tak jsem Teddyho po večeři naložila do auta a odvezla na klidné místo... Chápe to, ale síla zvyku je síla zvyku. Budeme to trénovat!

Den 100./365

A co dnes?

Dnes jsem jela odevzdat svůj Nikon do servisu. Zlobí mě už nějakou dobu závěrka. A tak jsem ho zabalila a odvezla K Radotínu... Budu se modlit, aby byl opravený do 21.4., abych s ním 22.4. mohla fotit svatbu...

Cestou domů jsme se stavili v Tescu. Udělala jsem si radost a koupila si zahradní konev a nářadí. Naši zahradní konev postrádám od konce léta, co tu byli kluci. Nikdo mi nedokázal říci, kam se poděla a celou tu dobu na nás nikde nevykoukla. Tak jsem čekala, že vykoukne, až přivezu novou, ale nestalo se tak.

Kristýnka si dnes po škole rychle udělala domácí úkoly. Čekala ji oslava narozenin kamarádky Nely, a tak šlapala jako hodinky. Nela od ní dostala naše šneččí miminka. Kiki se tetelila blahem, že prý to byl nejlepší dárek, co N. dostala. Její maminka mi pak říkala, že to také byla jediná zvířátka, která Nele dovolila. Tak to se pak nedivím...

Také jsem dostala kázání, jak je možné, že nechodím do Rudňáčku, když mám malé dítě... Asi to, že má člověk malé dítě, je zárukou toho, že je doma a nudí se a pokud ho nebude vodit do kolektivu stejně starých dětí a hlavně maminek, tak o něco přijde... Ale ne... Vysvětlila jsem jí, že tohle jsem dělala posledních 10 let v MUMu a teď si užívám, že nikam nemusím :-). A hlavně, kdy bych tam asi chodila???

Stačí ty moje veškeré aktivity, které mám kolem psů a focení... S dětmi trávíme čas na hřišti a myslím, že to takhle všem vyhovuje. On teď Sebík raději bere vodítko a chodí venčit psy.

Zrovna odpoledne mě donutil, ať vezmu ven Teddyho, že on pojede na motorce. Zašli jsme na poštu, stavili se na točené zmrzlině a cestou zpátky už toho měl dost, že odložil stroj a nazdar! A tak jsme ho tam nechali. Tahat Sebastiána, psa a ještě motorku, to by bylo trošku moc. Zajeli jsme pro ni autem. Čekala tam na nás... A já si vždycky po takovém "výkonu" řeknu, zda to mám zapotřebí, takhle je tahat všechny ven... A druhý den je stejně zase vezmu. Nejlepší to je, když je T. doma. To "utíkám" s Teddym do přírody, a pak prostřídávám zbytek psů, aby jim to také nebylo líto.