Vstávali jsme brzy ráno, abychom mohli co nejdříve vyrazit na sjezdovku. Babička se necítila na to, aby hlídala Sebíka. Jak sama řekla, že pro něj cizí... Tak jsme ho vzali s sebou. Kája se rozhodla, že lyžovat nebude, že se nechce ztrapnit (dlouho na tom nestála). Kiki to zkusila jednou, bolely jí nohy, a tak toho nechala. Do toho se urazila Kája, která jí chtěla radit a Tom jí řekl, ať se do toho neplete... A zpruzelý Sebastián, který nepociťoval žádnou radost z toho, jak je to tam krásné... Chvíli ho bavily kozy, ale pak brečel, protože se bál, že mu táta odchází (šlapal na kopec s prknem, aby si to po 4 letech vyzkoušel)...
A když už se konečně holky uklidnily a snad se i začaly bavit, dostal blbou náladu Tom :-D. No super! To vám byla zpáteční cesta! Já byla jak čertík z krabičky. Sebastián usnul v autě, tak jsem tam s ním seděla. Nehodlala jsem vylézt a na někoho se usmívat nebo se s někým bavit. Byla jsem ráda, že šla babička s Tobíkem ven. Protože se probudil Sebík a já doma začala balit. Přišlo mi zbytečné, být na horách, když si je nikdo nechce užít. Rozhodla jsem se, že doma budu užitečnější. Holky věděly, že to myslím vážně, a tak se mi omluvily a poprosily, zda by mohly dostat ještě jednu šanci...
Uvařily jsme společně oběd a když jsem se najedla, tak mě to přešlo...
Po obědě jsem usnula spánkem hlubokým. Tom vzal děti ven, stavěli bunkr. Babička usnula také. Dvě hodiny minimálně jsme nevěděly o světě. Miluji svého muže :-D.
