Snažím se držet dál od těch zlých a být vděčná za ty hodné.
Třeba dnes, psal mi Tom z práce, že tam pro mě má plnou tašku konzerv pro psy. Prý od kolegyně, která mi fandí v tom, co dělám...
Nebo jsem dávala na FB fotku bot, které by si Kája moc přála, ale prostě je mít, za ty peníze, nemůže... A napsala mi holčina, která řekla, že je má doma, jednou nošené a že je Káje věnuje. Prý to bude takový dárek pro mne, za to, jak to zvládám se psy...
Celý den řeším Teddyho. I včera... Jeho původní panička se o něj stále zajímá. Hledá způsob, jak alespoň získat peníze, aby částečně uhradila jeho léčbu. Defakto jsem ta, která místo aby je poslala někam, tak je ještě uklidňuje. Posílám jim fotky a videa, aby viděli, jak se Teddy má. Když jsem ale zjistila, že nebyli schopní ho ani naočkovat, měla jsem toho dost. Se slečnou jsem se slušně rozloučila. Slíbila mi, že Teddy byl první a poslední pes, kterého si pořídila. Ví, že jí neznalost neomlouvá a že jí je to líto. Tak snad to tak bude...
Jsem tak unavená... Ve volných chvílích jedu fotky. Sebastián je teď rád venku, jak se oteplilo, a tak si nazouvá boty, ukazuje na hlavu, že chce čepici a míří ven... Takže trávíme i dost času u nás na ulici. Sedí na motorce a poslouchá, jak drbeme se sousedy :-D.
Holky si užívají toho, že po nich nic nechci. Nebo spíš, že mají volné pole působnosti a důvěru, co se vaření týče. Dnes upekly tvarohové šátečky a uvařily kuře na paprice. Výborné to bylo. Hrdá matka jsem. A vděčná za to, že mi nandají. Zapomínám i jíst...
