Den 16./365

Udělala jsem Gábince pár nových fotek. Milky byl tak hodný, že se s ní šel mazlit, abych mohla všem ukázat, jaká to je láska... Ona je fakt miláček.

Dafné po ni dnes opět skočila. Prostě jsou chvíle, kdy ona uzná, že ji vykáže... Krev neteče, ale tuhne v žilách nám, kdo to slyšíme nebo vidíme.

Vážně už je čas, aby našla Gábi ten nejlepší domov. Podezřívám Dafné, že ona přesně pozná, kdy je nejvyšší čas, aby od nás dočasný pes šel :-). Tak se budu těšit a doufat, že se brzy ozve nějaký fajn zájemce...

Den 15./365

Moje drahá švagrová a já máme v lednu narozeniny. V prosinci jsme s Tomem narazili na restauraci Modrý had a moc si tam pochutnali. I obsluha byla moc fajn (mám ráda, když je milá, umí poradit a má inteligentní humor), a tak když jsme šli domů, řekla jsem Tomovi, že bych sem ráda znovu zašla a vzala někoho s sebou...

A tak jsme dnes nechali všechny tři kluky u babičky a vzali s sebou švagra se švagrovou.

Číšnice nezklamala. Dokonce si nás pamatovala (a to smekám, protože jsme tam byli před měsícem, jen se rychle najedli a zase šli). Ona si dokonce pamatovala, co jsme si dali...

Tentokrát jsme toho chtěli ochutnat víc, a tak jsme si dali předkrmy, hlavní jídlo i dezert. Vše vzájemně okoštovali... Největší úspěch měla kachna a sezamová zmrzlina. Mňam! A jak jsme se nasmáli... Rádi se vrátíme.

A večer mi u čtení dělala společnost Gábinka. Zvládla být doma sama už víc jak 5 hodin vkuse. Vrátilo se jí její sebevědomí a radost ze života. Občas si vezme nějakou tu hračku, která není její, ale je to ještě odrostlé štěně a co najde na zemi, tak má pocit, že si s tím může hrát...

Nastal ideální čas, aby našla svůj domov...