pátek 17. února 2017

Den 48./365


Včera jsem přivezla Teddyho domů...

Dnes napsala tento příběh...

Povím vám jeden příběh... Je to příběh o štěňátku, které bylo zachráněné. Hledal se mu ten nejlepší domov. S velkou radostí odcházel domů. Jeho páníčci si ho zamilovali, odvezli domů a starali se o něj, jak nejlépe uměli. Dávali mu svou lásku, učili ho, krmili ho, nakoupili výbavičku a pořídili i takovou tu velkou klec, aby byl v bezpečí a nic neničil. Cítil se v ní dobře, a tak tam na ně čekával i 12 hodin denně, než se mu vrátili z práce, aby ho vzali ven vyvenčit. Fotili ho, posílali fotky, jak se má krásně a jak ho mají rádi.

Že to zní krásně? Mělo by to tak ve všech případech adopce být? Ano, mělo. A tak, když se po 5ti měsících rozhodli ho netrápit, protože jsou opravdu hodně dlouho v práci a odrostlé štěňátko vrátili zpět pod PNP, dali mu s sebou jeho výbavičku, brečeli, zajímali se, jak mu je v dočasce, tak to bylo to nejlepší, co pro něj v danou chvíli mohli udělat.

Ona někdy dobrá víra a láska nestačí. Ač dělali maximu (v jejich očích tomu tak opravdu bylo), tohle štěně potřebovalo úplně něco jiného. Hlavně kvalitní stravu a pohyb. Strava byla, ale jeho rychlý růst a malá pohybová stimulace docílila, že tohle kouzelné štěně by mohli na základě doporučení od veterináře nechat za čas uspat. Jim se zdálo, že má "křivé nohy", ale kdo je dokonalý...
Tímto bych první příběh ukončila.

Teddy se dostal zpět pod PNP za minutu dvanáct. Když jsem ho přebírala, bylo to rychlé a smutné. Když jsem ho doma viděla, chtělo se mi brečet. Nejsem veterinář, jsem pejskař, sama mám fenu, která má prošlapy, ale tohle jsem ještě neviděla. Otočila jsem se doma na patě a šla k veterináři. Ten mě poslal rovnou ke specialistovi, že tohle řešit nemůže.

Štěstí bylo, že měli ještě jeden volný večerní termín na konzultaci. Oprostím se od emocí, i pan doktor zhodnotil jeho stav objektivně. Udělal RTG snímky, které vyloučily nález na kostech. V důsledku držení v kleci a minimem pohybu se z Teddyho stal... Ne, nechci mu dát nálepku. Prostě díky rychlému růstu s malou pohybovou stimulací má uvolněné vazy zápěstí. Prošlapy carpů bilat. Představte si, že byste chodili skoro po předloktí. Tak nějak to vypadá.

Doporučil rehabilitace na posílení vazů zápěstí (vanu, minimálně 10 lekcí), dlahovat packy, aby se prošlapy neprohlubovaly. Odkázal nás na speciální dlahy, které vyjdou také na nemalou částku a objednávají se v zahraničí. Bez této terapie by doporučil eutanasii.

Co si máte z tohoto příběhu vzít?

Než si pořídíte psa, zvažte, zda na něj opravdu máte čas. A pokud ano, volte vhodné plemeno. Protože nemusí být pes týraný, aby měl doživotní následky!!! Dobrý skutek se tímto proměnil na noční můru a lítost tu už nepomůže...

Držme tedy Teddymu palce. Je to úžasný pes, který ač "nic neumí", rychle a rád se učí. Dám mu veškerou svou sílu a čas, abych mu maximálně pomohla a on netrpěl. Především bez finanční podpory PNP by tohle bylo nepředstavitelné. Je to 8 měsíců staré štěndo, které miluje lidi, děti, zvířata a především život! Tak mu dáme šanci, aby byl kvalitní!
Foto z prvních měsíců v adopci.