Oči jako pomněnky má u nás doma jen Kristýnka. Přišel od ní dnes pohled. Tedy rovnou tři. Jeden byl pro mě a Toma, druhý pro Káju a Sebíčka a ten třetí byl pro celou rodinu, která měla pozdravovat maminku, Toma, Káju, Sebíčka a všechna zvířátka :-).
Zítra už se nám vrátí. Z pohledů jsem cítila tolik lásky, kolik jí v ní jen může být... ♥ Dnes mi došlo, jak je to tu bez ní prázdné, jak moc mi pomáhá, když je potřeba. Zrovna dnes jsem měla nějakou ponorku, potřebovala jsem pár minut sama pro sebe. Normálně by Kiki vzala Sebíčka a šli by si hrát. Kája se "uklidila" sama a Sebastián na ní hulákal za dveřmi dokola: "Ájo, Ájo, Ájo..." :-). O chvíli samoty a klidu jsem si mohla nechat jen zdát...
