Dnes toho bylo opravdu hodně... Už jsem se probouzela s bolestí hlavy a celý den mě nepustila... I tak jsme toho zvládli dnes víc než dost.
Když odešly holky do školy, vzala jsem Sebastiána a jeli jsme do Horních Počernic. Stavila jsem se nejprve na mé oblíbené čerpací stanici a doplnila nádrž. Pak jsme jeli k Velíškům. Martin, manžel mé kamarádky, je umělec. A tak jsem se zapojila do jeho díla.
V jídelně jsem potkala Láďu, který nám tady pomáhal s rekonstrukcí domu. Teď předělává ten Velíškův. Milé setkání to bylo. Sebastián si zatím pohrál s Tobíkem v pokojíčku a vůbec se mu nechtělo domů.
Pak jsme jeli k Markétě. Petr mi naskládal plné auto oblečení po holkách, já si zatím dala kávu a Sebík vypil všechna mlíčka, co tam měli :-). I Markétu dnes bolela hlava, tak jsme byly obě jako praštěné palicí. Dobby je božan. Pomazlila jsem se... Sebíka víc zajímala kočka a rybičky.
Od Ludvigů jsme pokračovali do MUMu, kde jsme se podívali, jak je to tam teď nově vymalované. Sebastián si užíval klouzačku v zadní herně a já se dojímala vystavenými fotografiemi. Většina z nich byla mých a nebo jsem na nich já sama byla. 10 let mého života...
Nebyl čas se zdržovat. Z Počernic jsme jeli do Písnice. Tam nám dala babička s dědou najíst, probrali jsme další oblečení a pokračovali domů. Musela jsem vyzvednou Kiki u školy a vzít ji do ZUŠ na výtvarku. Stihla to na minutu přesně. Dnes tam byl záskok, ale slečně děti za pár měsíců převezme, takže jsem ráda, že se s ní Kiki seznámila hned první den.
Ještě včera mě Kiki přesvědčovala, že tam chodit nebude, protože nechce (nechodí tam žádná její spolužačka). Tajně jsem doufala, že když si to vyzkouší, tak ji to chytne... A taky že jo! Byla tam 2,5 hodiny a ještě mi volala, zda bych nemohla přijít později, že maluje krabici a moc ji to baví :-D.
Ukazovala mi obrázky, které nakreslila. Dnes měli "volnou tvorbu", a tak si toho vytvořila víc. Úplně jsem z ní cítila tu spokojenost a radost.
Mezi tím, co byla Kiki na výtvarce, jsem se stavila o patro níž v Rudňáčku. Ukázala tam holkám oblečení, tak si hned něco nechaly nebo vzaly domů vyzkoušet. Postupně se začaly budit dětičky a Sebastián se mezi ně vmísil. Došlo mi, že jsou vesměs stejně staré jako Sebastián. Většina měla plínu na spaní, někteří i dudlík v puse... Nějak si neumím představit, že bych ho tam na celý den měla nechat. Bavilo ho to tam. Hned se vrhnul do bourání obřích kostek a skákal do nich s klukama. Ničeho se nebál a já koukala, že není tak zakřiknutý, jak se jindy, ve společnosti dětí, zdá :-D. Dokonce tam počkal, než jsem zase vše dala do auta a domů se mu opět vůbec nechtělo.
Pro Káju jsem si zajela až večer ke škole. Byla dnes na dalších atletických závodech. Doma si holky probraly oblečení, přidaly něco ze své skříně a poslaly jsme to dál... Co se prodá, půjde to na psy :-).
A já už jdu konečně spát. Říkala jsem si, že usnu se Sebíkem a zase mi to nějak nevyšlo. Snad už mě ráno nebude bolet hlava...
