Charlie... Často si říkám, proč si lidé pořizují psy, když jim jsou za chvíli na obtíž a odsunou je někam, kde se na ně nemusí koukat a už vůbec ne se o ně starat... Co oči nevidí, to srdce nebolí??? Charlie trávil dva roky svého života někde ve sklepě na krátkém řetězu... Teď trpí separační úzkostí... A zkouší se možné a nemožné, aby z něj byl funkční pes...
Nebo včera, obrátila se na mě známá, že má psa a už ho nechce... Zůstala sama s malou holčičkou a nezvládá to. Expartner to řešit nechce... A tak jsem Benjaminovi domluvila místo ve spolku ForDogs. Nesoudila jsem. Věděla jsem, že už takhle se musí cítit hrozně. Tři roky máte zvíře, které vám věří, a pak ho prostě dáte pryč?
Ráno mi psala, ať se nezlobím, ale že si ho nechají. Že to psala expartnerovi a ten si psa k sobě vezme. Ulevilo se jí... A já si řekla, že ten svět snad zas tak špatný není...
