Charlie... Často si říkám, proč si lidé pořizují psy, když jim jsou za chvíli na obtíž a odsunou je někam, kde se na ně nemusí koukat a už vůbec ne se o ně starat... Co oči nevidí, to srdce nebolí??? Charlie trávil dva roky svého života někde ve sklepě na krátkém řetězu... Teď trpí separační úzkostí... A zkouší se možné a nemožné, aby z něj byl funkční pes...
Nebo včera, obrátila se na mě známá, že má psa a už ho nechce... Zůstala sama s malou holčičkou a nezvládá to. Expartner to řešit nechce... A tak jsem Benjaminovi domluvila místo ve spolku ForDogs. Nesoudila jsem. Věděla jsem, že už takhle se musí cítit hrozně. Tři roky máte zvíře, které vám věří, a pak ho prostě dáte pryč?
Ráno mi psala, ať se nezlobím, ale že si ho nechají. Že to psala expartnerovi a ten si psa k sobě vezme. Ulevilo se jí... A já si řekla, že ten svět snad zas tak špatný není...
Vím, že leckdy v životě nastanou těžké chvilky, ale i kdyby padaly trakaře, svého psa se nikdy nevzdám! Našeho Matyho bereme jako součást rodiny, skoro jako by byl naše dítě a dítě přece rodiče také jen tak nedají do útulku, ne?! Lidé by si měli před pořízením mazlíčka nejdřív pořádně promyslet, zda jsou schopni ho zvládnout časově, finančně, zda budou mít čas se mu věnovat, hrát si s ním, chodit s ním ven... Jenže bohužel někteří lidé jsou velmi lehkomyslní, pejska pořídí třeba jako dárek po děti a pejsek pak končí odstrčený v koutě, často v útulcích.. Ach jo, je to pořád dokola. :( Chudáček Charlie, takový krásný černobílý chlupáč, snad se vám povede ho změnit, aby měl zase radost ze život držím palce! :-)
OdpovědětVymazat