A dnes? Dnes byl takový zvláštní den...
Zjistila jsem, že máme propadlé pasy. Všechny tři. Tom neví, kde ho má a Sebastián ještě žádný nemá... U té příležitosti jsem našla staré "poklady". Sešity ze střední školy - Názorníčky - které jsme měly napůl s Píďou... Mít čas, tak si je ráda celé pročtu. Na kolik věcí člověk zapomene... Kolik jich za ta léta vytěsní?
Celkově to byl den, kdy jsme se vracela ve vzpomínkách. Nic bych nevracela, nic bych neměnila, jen mysl mi stále utíkala do doby střední školy. Tak si tu tak sedím a říkám si, jaký je důvod? Mám si přečíst něco, na co jsem zapomněla a neměla bych?
Kristýnku jsem odvezla na oslavu narozenin a jela s Kájou a Sebíčkem ke kadeřnici. Zlobilo mě auto. Při řazení jsem cítila, jak mě něco kope do paty u pravé nohy... Neměla jsem z toho dobrý pocit. Tak jsem domluvila s Tomem na zítra servis a jen co byl objednán, auto to přestalo dělat...
Sebíček je zase ostříhaný a abych měla klid i na své zkrášlování, odvezla jsem ho do Drahelčic. Když jsem se vrátila, byla už zastřižená i Kája a na vlasech měla krásné lokny... Opět mi vyskočila doba střední školy a taneční...
Asi je dnes prostě vzpomínkový den!
Myslela jsem i na strejdu Otu z Ameriky. Narazila na fotky z USA a terče, do kterých jsem střílela na střelnici. Nechal mě vyzkoušet si všechny zbraně, co měl - od revolverů, malorážek, až po samopal... Mám ho ráda, i když jsme se pak už nikdy neviděli...
