středa 26. dubna 2017

Den 116./365


Dnes jsme šli do školy. Promluvit si o Kristýnce se školní psycholožkou. Hodina byla málo. Pusa nám jela. Slzičky ukáply. Na druhé straně jsme se setkaly s porozuměním a podporou. Už jenom to, že jsme nahlas mluvili o tom, co nás trápí a co chceme změnit, bylo přínosem. A vlastně tu ani tolik o Kristýnku nešlo. Když my změníme přístup, pak bude v pohodě (v rámci možností) i ona.

Nevím, zda to mělo až tak velký účinek a nebo se to prostě jen tak celé sešlo... Kristýnka přišla ze školy s dobrou náladou a atmosféra u nás doma byla najednou tak příjemná...

Večer Kája upekla domácí pizzu z kynutého těsta, Kiki se pustila do pečení bábovky. Tom s ní pak udělal úkoly a ona si začala balit věci na školu v přírodě. Sebík jim asistoval a já šla Teddyho představit jeho budoucí paničce.

Upřímně, neměla jsem žádná očekávání. Řekla jsem si, že to bude tak, jak to má být. Pokud to je ta pravá, Teddy to pozná a já také... A výsledek? Pocítila jsem radost a dojetí. Takže je to tam a já jsem šťastná, že to probíhalo tak, jak to probíhalo. Pro budoucí paničku je Teddy super pes, kterého si přesně takhle představovala a pro mě to je panička, kterou jsem si pro něj zase přesně představovala já!