Centrum pohybové medicíny Pavla Koláře (k němu jsem chodila už jako malá gymnastka). Aneb sportem k trvalé invaliditě.
Tom se tam v prosinci objednal. Termín měli až v lednu. Jenže on už chodí na rehabilitace a ruce ho přestaly bolet, a tak mi nabídl, ať tam jdu místo něj. Ať už konečně začnu řešit tu svou bolavou ruku (zápěstí pravé ruky). A tak jsme ráno vyhodili holky ve škole a jeli na Chodov. To vám byla nádhera. S naší zdravotní pojišťovnou bohužel nemají smlouvu, a tak jsme museli hodinovou konzultaci zaplatit. Tom se staral o Sebíka a já začala paní doktorce popisovat svůj problém.
Když to tak sečteme a odečteme, tak mám přetíženou pravou stranu. O tom žádná. Začalo to v době, kdy se narodil Sebastián (nošení, kojení, hormony). Do toho jsem hypermobilní (pozůstatek z gymnastiky nebo prostě vrozená dispozice, i když nevím po kom) a tudíž dovoluji kloubům větší rozsah a tím se více nadřou šlachy (vazy, úpony)... A jako bonus je moje borelióza, kterou jsem měla ve 12ti letech a díky které jsem musela s gymnastikou skončit. Ochrnula jsem na levou půlku těla a mám ji tudíž slabší a nepoužívám ji tolik, jak bych měla. Vše tahám tou pravou. Těžký foťák v ruce, Sebastián, úpravy na PC, telefon... Odpočinek není kdy. I když teď musím říct, že jak nefotím (nebo jen občas), tak mě to ani nebolí. Také neumím vůbec dýchat do břicha. Zvedám pravé rameno a celkově jsem taková nesymetrická :-D. Možná mám také skřípnuté nějaké to žebro. Dělá mi problém ležet na rovné podložce na zádech a normálně dýchat.
Takže mi pani doktorka napsala zprávu a doporučila RTG (až přestanu kojit ideálně), SONO (až mě to zase bude bolet, protože teď by nebylo nic vidět) a rehabilitace (minimálně 5x a jelikož tam nemá smlouvu moje pojišťovna, tak bych to zase vesele vše platila :-( ). Takže jsme se dohodli následovně. Já než přestanu kojit, tak se naučím dýchat do břicha, budu se snažit vyrovnat obě poloviny těla. Začnu víc používat tu levou a budu ulevovat pravé. Také si budu procvičovat hrudní koš a až odstavím Sebíka, začnu to řešit aktivně. Nakonec jsem vděčná, že mě tam Tom "donutil" jít. Trošku jsem si to vše poskládala a můžu s tím něco dělat.
Jinak počasí dnes bylo náramné. Kalamita na silnicích. Jsem ráda, že jsme to celé tak hezky projeli a dojeli. Také že to tam kluci tak zvládli.
Gábinka zůstala díky mé návštěvě u doktorky víc jak 2 hodiny sama doma. A odnesl to jen jeden papírový kapesník :-).
Večer se na ni přijeli podívat první zájemci. Slečna působila po telefonu moc fajn. Baráček se zahradou, kousek u Prahy. Rodiče doma, ona chodí do práce a starala by se o výchovu psa. Teď čerstvě jim umřel bernský salašnický pes Max.
Když to zkrátím - slečna by se mi ještě trochu líbila, ale její rodiče moc ne. A Gábince se nelíbili vůbec. Takovou ji neznám, jak se předvedla. Naprosto nedůvěřivá. Nechtěla si od nich nic vzít natož se pohladit. Seděli tu docela dlouho. Minie jí ukazovala, co dělat, jak se jich nebát a jak si vzít piškot. No, moc ji nepřesvědčila. Takže Gábi se jim sice líbí, ale naše smečka a hlavně Gábi zhodnotila, že ne. A hlavně přišli o Maxe před pár dny, je to čerstvé. Nemluví o nikom jiném než o něm a srovnávání se nevyhnou... To není pro Gábi ideální.
Zítra ji čeká kastrace, tak na mi myslete a držte jí palce! ♥
