Dnes ráno jsem se nemohla probudit... Znáte to, když vnímáte, jak všichni okolo vstávají, odchází do školy, chystají snídani, hrají si... A vy nechcete otevřít oči, nechcete přijít o teplo peřiny a spíte dál... Zdály se mi živé sny. Pocity z nich ve mně stále zůstaly... Sebastián ke mně dokonce zase přišel a usnul... Já vstala až v 10:30! Odpočinek byl holt nutný...
Večer zůstaly holky doma, Sebíka jsme odvezli k babičce a vyrazili do centra Prahy na vernisáž Martina Velíška. Jen jedno prso bylo to "pravé"... Mezi levými je i jedno moje :-). Zvláštní, že já si nebyla hned jistá, které to je, ale Tom v tom měl hned jasno...
Dýchla tam na mě ta nedokonalá dokonalost... Každý malý kousek "nedokonalosti" je dokonalý...
