Den 273./365

Přijely za mnou... Holky a pes. Konečně jsme si mohly zase pokecat. Nalíčila jsem je, naložila do auta a jeli jsme na louku. Perry se zatím vyvenčil a my fotily...

Den 272./365

Dnes jsme chtěla původně doma uklízet. Ale Johny byl vrácen z adopce a já slíbila Verunce, že když si ho teď nemůžu vzít k sobě do dočasné péče, přijedu ho alespoň vyfotit. Hodně jsem musela se sebou bojovat. Hodně jsem si musela připomínat, že to teď prostě nedám... 

A tak ho alespoň sdílím... Je úžasný. 7 měsíců starý. Vhodný k dětem, psům i kočkám. Jen jedinou vadu má - neumí být doma sám :-(.

Odpoledne jsem vytáhla Sebastiána a psy ven... Jela se podívat na jedno místo, které mě z auta zaujalo, ale v reálu to nebylo to, co bych si na zítřejší focení představovala... A tak má alespoň nějakou fotku Sebastián...

Den 271./365

Brix a Monty. Dva psí kluci, kteří hledají nový domov. Do Knovíze jezdím ráda. Je tak krásné prostředí. Hlavně na podzim to tam má své kouzlo.

Jela jsem tam fotit Montyho (s modrým šátkem), který za ty dva měsíce dost povyrostl a fotky přestaly být aktuální.

Přidal se i Brix. Adoptovala si ho rodina před 2 lety. Čtyřměsíční štěně z ulice (kříženec od feťáků), kterému dali domov. Snažili se s ním pracovat, ale došli do bodu, kdy už vyzkoušeli všechno a pochopili, že oni mu nemůžou dát to, co on potřebuje. Nevydrží doma sám. Pořídili mu dokonce psí holku, která mu měla dělat společnost a ukázat mu, že se nic neděje... Chvíli to fungovalo. Vydržel i hodinu doma sám... Ale teď už se to zase stupňuje. On doma sám stresuje. Je to krásný pes. Je v něm neuvěřitelné množství energie, kterou potřebuje dostat ven a nejlépe být celý den se svým pánem. Pak bude zlatý... Hodně mi připomněl Maxe. Člověk nikdy neví, co všechno si zažili... :-( Myslím, že pro páníčky bylo tohle rozhodnutí hodně těžké, ale smekám před tím, čím vším si s ním prošli a co pro něj do teď udělali. Přejí si mu najít pána, který mu dá podmínky, které on potřebuje.

Po obědě jsme vyrazili do Zaječova. Do našeho milovaného lesa... Jen nás vyděsil počet aut... Houbařů byl plný les. Popojeli jsme tedy hlouběji do lesa. A i přes velkou návštěvnost jsme našli požadované množství krásných hub. Podělili jsme se s babí a dědí (jak říká Sebík dědovi) a zbyla nám ještě plná velká mísa nakrájených hub. Byl to relax.

Den 270./365

Dnešní den byl ve znamení úprav fotek... Odevzdala jsem práci a makala na ateliérovkách. Pro holky si přijela teta. Ocenili jsme klidný a nikým nerušený večer... Pustili si starou romantickou komedii 50x a stále poprvé. Sranda byla...

Den 269./365

Není den, kdy bych neměla ani foto z mobilu. Dnes jsem to já. Já a moje vlasy. Rozhodla jsem se, že si je nechám narůst. To nejhorší už mám za sebou. Teď ještě vydržet a neostříhat.

Se Sebastiánem jsem dnes byla na chvíli v Rudňáčku. Než jsem se stihla zout, už byl v herně a řádil s klukama v kostkách. Užila jsem si tam ty prďolky malý. Pomazlila se s Violkou, která měla zrovna stýskání. Držela se jako klíšťátko a za chvíli bylo dobře... Rádi se zase zastavíme...

Odpoledne vyrážím mezi lidi. Sice s foťákem v ruce, ale i tak se těším. Vezmu si něco pořádného na sebe, namaluji se a užiju si to :-).

Den 268./365

Kristýnka byla 2x trénovat a už měla závody. Kája byla v pozici pořadatele. Myslím, že ji to baví víc, jak závodit :-). Nemám moc soutěživé děti a jsem za to ráda. Nehroutí se, když nejsou nejlepší. Znám ten pocit zklamání, když jsem nevyhrála medaili. Proto jsem si dnes všímala toho, jak si to Kiki umí užít. Není to žádný atlet, ještě nic neumí, ale jde do toho. A když se to nepovede, nehroutí se. Užívá si, že tam může být s ostatními. Sledovala jsem okolní děti, jak prolévají slzy. Jak je jejich rodiče hecují, aby byli ti nejlepší a jak se tváří naštvaně, když se jim to nepovede na 100%.

Jsem ráda, že se Kiki hýbe, že Kája dělá, co ji baví a o tom to je.

Den 267./365

Byla mi přidělena boční ulice. Hlídala jsem, aby žádné z aut nevjelo přes zákaz vjezdu na hlavní ulici, kde probíhala Rudenská míle. Kiki mi asistovala po celou dobu. Zbytek rodiny se tak nějak střídal :-).

Den 266./365

Tentokrát zůstaly holky na víkend doma, a tak jsem toho využila ke společnému "vánočnímu" focení. Původně jsem si přála mít jednu fotku společnou, ale Sebastián byl jiného názoru. Ale i za tyto úlovky jsem vděčná :-).

Dnes bylo focení hodně náročné. Hodně jsem se nasmála, ale také zapotila. Jsou soboty, kdy to jde samo a kdy do toho naopak člověk musí dát všechno. Taková byla zrovna dnes...

Den 265./365

Dnes měla Kája vystoupení s cirkusem. Úplně jsem se dojala. Krásné to bylo. 

Den 264./365

Dnes toho bylo opravdu hodně... Už jsem se probouzela s bolestí hlavy a celý den mě nepustila... I tak jsme toho zvládli dnes víc než dost.

Když odešly holky do školy, vzala jsem Sebastiána a jeli jsme do Horních Počernic. Stavila jsem se nejprve na mé oblíbené čerpací stanici a doplnila nádrž. Pak jsme jeli k Velíškům. Martin, manžel mé kamarádky, je umělec. A tak jsem se zapojila do jeho díla.

V jídelně jsem potkala Láďu, který nám tady pomáhal s rekonstrukcí domu. Teď předělává ten Velíškův. Milé setkání to bylo. Sebastián si zatím pohrál s Tobíkem v pokojíčku a vůbec se mu nechtělo domů.

Pak jsme jeli k Markétě. Petr mi naskládal plné auto oblečení po holkách, já si zatím dala kávu a Sebík vypil všechna mlíčka, co tam měli :-). I Markétu dnes bolela hlava, tak jsme byly obě jako praštěné palicí. Dobby je božan. Pomazlila jsem se... Sebíka víc zajímala kočka a rybičky.

Od Ludvigů jsme pokračovali do MUMu, kde jsme se podívali, jak je to tam teď nově vymalované. Sebastián si užíval klouzačku v zadní herně a já se dojímala vystavenými fotografiemi. Většina z nich byla mých a nebo jsem na nich já sama byla. 10 let mého života...

Nebyl čas se zdržovat. Z Počernic jsme jeli do Písnice. Tam nám dala babička s dědou najíst, probrali jsme další oblečení a pokračovali domů. Musela jsem vyzvednou Kiki u školy a vzít ji do ZUŠ na výtvarku. Stihla to na minutu přesně. Dnes tam byl záskok, ale slečně děti za pár měsíců převezme, takže jsem ráda, že se s ní Kiki seznámila hned první den.

Ještě včera mě Kiki přesvědčovala, že tam chodit nebude, protože nechce (nechodí tam žádná její spolužačka). Tajně jsem doufala, že když si to vyzkouší, tak ji to chytne... A taky že jo! Byla tam 2,5 hodiny a ještě mi volala, zda bych nemohla přijít později, že maluje krabici a moc ji to baví :-D.

Ukazovala mi obrázky, které nakreslila. Dnes měli "volnou tvorbu", a tak si toho vytvořila víc. Úplně jsem z ní cítila tu spokojenost a radost.

Mezi tím, co byla Kiki na výtvarce, jsem se stavila o patro níž v Rudňáčku. Ukázala tam holkám oblečení, tak si hned něco nechaly nebo vzaly domů vyzkoušet. Postupně se začaly budit dětičky a Sebastián se mezi ně vmísil. Došlo mi, že jsou vesměs stejně staré jako Sebastián. Většina měla plínu na spaní, někteří i dudlík v puse... Nějak si neumím představit, že bych ho tam na celý den měla nechat. Bavilo ho to tam. Hned se vrhnul do bourání obřích kostek a skákal do nich s klukama. Ničeho se nebál a já koukala, že není tak zakřiknutý, jak se jindy, ve společnosti dětí, zdá :-D. Dokonce tam počkal, než jsem zase vše dala do auta a domů se mu opět vůbec nechtělo.

Pro Káju jsem si zajela až večer ke škole. Byla dnes na dalších atletických závodech. Doma si holky probraly oblečení, přidaly něco ze své skříně a poslaly jsme to dál... Co se prodá, půjde to na psy :-).

A já už jdu konečně spát. Říkala jsem si, že usnu se Sebíkem a zase mi to nějak nevyšlo. Snad už mě ráno nebude bolet hlava...

Den 263./365

Dnes byla další hodina atletiky. Kiki je stále nadšená, a tak odevzdala přihlášku. Zítra ji čeká první hodina v ZUŠ. Byla bych ráda, aby chodila na kreslení. Má talent, tak kdyby ji někdo vedl a ukázal různé techniky, myslím, že by to pro ni mohlo být povzbuzující. Nutně pro ni potřebuji něco, v čem je opravdu dobrá.

Trápí mě, jak to ve škole nezvládá a to se spolu každý den učíme. Spoustu věcí zapomněla. Znovu se učíme násobilku... Nestíhá si dělat zápisky v hodině a když už nějaké má, moc nedávají smysl nebo je v nich jedna chyba za druhou, že kdyby se podle toho měla učit... Asi toho po ní chci víc, než čeho je ona schopná. Možná ji pani učitelka ve 3 třídě dávala velké úlevy a nebo tahle teprve musí přijít na to, jak s Kiki pracovat. Diktáty už prý nedostává. Místo toho má doplňovačky... Tak bych si přála, aby jí to šlo.

Dnes jsme se vyloženě trápily u DÚ z matiky. A přitom to bylo stále to samé. Jenže dva příklady dá úplně s přehledem, a pak je najednou ztracená a neví, co s tím. Chybí mi trpělivost. Potřebuji s ní začít pracovat jinak. Přijmout ji takovou, jaká je a nemít očekávání. Umět ji podpořit a né ji srážet. Když ono je to tak těžký. Ale my to dáme!

Den 262./365

Den 261./365

Kiki byla dnes poprvé na atletice. Čekala jsem na její dojmy a působila nadšeně. Tak uvidíme... Kája chodí na atletiku třetím rokem. Flórbal vzdala. Doma se občas ukáže, aby si sem dala třeba tašku... Kikči společnost si užívám daleko víc. Věnujeme se škole. Sice se tváří, jaký to je vopruz a co po ní stále chci, ale v rámci možností spolupracuje... Ona aby se vyhnula učení, tak jde třeba mýt nádobí, vaří nám kafe, servíruje na podnose... S takovou radostí a láskou, s jakou ona se stará o druhé... Stačilo by, kdyby takhle z poloviny milovala čtení :-).

Den 260./365

Ani nedělní plány neklaply, jak měly. Domluvila jsem si tedy focení, které mělo být až za 14 dní... A krásně to vyšlo!

Ivanka mi dala naprostou důvěru. Směla jsem ji nalíčit, učesat, dát do vlasů věnec (vytvořila jsem dnes nový) a obléci do věcí, které mi přišly vhodné...

A výsledek? Já nadšená, ona šťastná... Samotná práce (líčení, focení) byla radostí... A když teď koukám na fotky...

Poprosila mě, zda bych ji nemohla vyfotit, aby to byla opravdu ona... A myslím, že je. Takhle krásnou ji totiž vidím já... Líbí se vám?

Den 259./365

Na víkend jsem měla úplně jiné plány. Nic z toho ale nevyšlo. Nicméně jsem měla najednou prostor pro "tvoření". A užila jsem si to nejen já, ale i holky...

Odstartovala to uschlá kytka ve váze. Zbylo z ní dost materiálu na fajn základ na věneček do vlasů... Pak jsem se snažila přemluvit Káju, zda by se nechtěla fotit. Neuspěla jsem. Její kamarádka Natálie se přemlouvat nenechala a když to viděla Kiki, přidala se ráda taky... Kája zůstala ve své vzdorovité náladě po celou dobu...

Den 258./365

Dnes jsem si udělala aktualizaci fotek na lednici... Ráda se na ně chodím dívat... A také se těším, až konečně doděláme kuchyň. Už mám nějaké nápady, tak snad to přes zimu zvládneme.

Den 257./365

Black. Dogy jsou mojí srdeční záležitostí. Měla jsem takovou černou lásku 10 let... Megan.

Black byl nalezen potulující se někde po obci. Nikdo ho nehledal. Nikdo se o něj nepřihlásil. Je to takové telátko, které nepostojí... Lehce bych řekla, že "nevnímá". Ale není se čemu divit. Nikdo s ním teď nepracuje. Je v dočasné péči, kde má svůj kotec a zahradu. S jinými psy se nesnese, a tak si tam tak živoří sám. Představa německé dogy v kotci mi trhá srdce. Doga je společenský pes. Potřebuje být ve styku s člověkem a né někde odsunutá stranou. Do toho nemá podsadu, aby mohla zůstat přes zimu venku... Moc si přeji, aby mé fotky se dostaly tam, kam mají a někdo se do něj zamiloval. Prosím za Blacka.

Den 256./365

Charlie... Často si říkám, proč si lidé pořizují psy, když jim jsou za chvíli na obtíž a odsunou je někam, kde se na ně nemusí koukat a už vůbec ne se o ně starat... Co oči nevidí, to srdce nebolí??? Charlie trávil dva roky svého života někde ve sklepě na krátkém řetězu... Teď trpí separační úzkostí... A zkouší se možné a nemožné, aby z něj byl funkční pes...

Nebo včera, obrátila se na mě známá, že má psa a už ho nechce... Zůstala sama s malou holčičkou a nezvládá to. Expartner to řešit nechce... A tak jsem Benjaminovi domluvila místo ve spolku ForDogs. Nesoudila jsem. Věděla jsem, že už takhle se musí cítit hrozně. Tři roky máte zvíře, které vám věří, a pak ho prostě dáte pryč?

Ráno mi psala, ať se nezlobím, ale že si ho nechají. Že to psala expartnerovi a ten si psa k sobě vezme. Ulevilo se jí... A já si řekla, že ten svět snad zas tak špatný není...

Den 255./365

Nedávno se na mě můj muž podíval a řekl: "Myslíš, že je možné, abych tě měl čím dál tím víc rád?"

Myslím že je, protože já mám také ten samý pocit...

Den 254./365

Den 253./365

Už si ani nevybavím, co jsme v neděli nedělali... :-). Vím jen, jaký to je nápor na uši, když se po víkendu večer vrátí holky. Končí klid a ticho "jednodětného" víkendu...

Den 252./365

Že nevíte, kdo přijel na focení?! Gaga a Lucka! To nevymyslíš :-D.

Den 251./365

Tak jsem dnes po více jak 2 měsících roztáhla ateliér. Je v něm nová zabezpečovačka a trošku jsme houkali :-D.

Tom byl tak hodný, že mi dělal modela, abych si vyzkoušela, že vše funguje, jak má...

Den 250./365

V noci, když jsem otvírala a zavírala kočkám dveře, převlékala Sebastiána a přikrývala Kiki, mi pípla zpráva. Byla v ní tahle fotka se slovy, že si fotografka nemůže pomoci, ale že u téhle fotky brečí...

Hned jsem se do ní zamilovala.. Tohle jsme my. A já jsem neskutečně šťastná a vděčná za tohle všechno. Nic víc nepotřebuji.

Od rána opět třídím věci, vyhazuji, uklízím, stěhuji... Pustila jsem se do Kristýnky pokojíčku a našla ztracenou lahev a moji krytku na pevnou 50! Už ani nevím, jak dlouho ji postrádám. Každopádně mi to udělalo radost...

A při té celé aktivitě (Sebastián si krásně hrál s neokoukanými hračkami) mi naskočilo, jak je to na tom světě vše vyvážené. Jak je rovnováha důležitá. Bez toho zlého by nebylo dobré. Že každý má volbu, na jakou stranu se dá... Že život bez důvěry by nebyl život. A že ten, kdo miluje, tak vsází úplně vše, ale jedině tak může vyhrát...

Den 249./365

Přijela ráno, abych ji vyfotila. Abych ji pomohla najít nový domov. Její pán si ji adoptoval jako štěně... Miloval ji, trávil s ní veškerý svůj čas... A najednou odešel a už se nikdy nevrátí. A ona ho hledá. Je zmatená. Neví, co se děje. Komu by se Sissi líbila, napište, je úžasná... Mladá a hodná...

Ujel mi z fotky... Byli jsme na hřišti... Kiki nám zatím udělala palačinky... Mňam...