Den 333./365

Tak malinká byla, když jsme si ji od Lucky odkoupili... Byla pořízená jako seriálová hvězda. V té době se točil seriál Život je ples a ona si v něm zahrála štěně z popelnice... A pak už mohla být naše.

Všichni se mi smáli, protože jsem přešla z německé dogy na tohle "morče". Měla asi 600g. I naši potkani byli větší.

V březnu jí bude 7 let. A už nějakou dobu víme, že má vrozenou srdeční vadu. Je to středně těžká vada. V květnu se jí stala první příhoda, chvíli po očkování... Pak se to opakovalo v říjnu... A teď to začalo být hodně časté. Už nemusela běhat a štěkat, stačilo, že měla radost, když jsme přišli domů.

A tak jsem ji vzala dnes opět na sono srdce. Nic se od posledního nezměnilo. Hodnoty jsou stejné. Vypadá to, že to má souvislost s posledním kousnutím od Dafné před 3 týdny. Od té doby se jí to opakuje... Asi stres. A tak jsme upravili léky a budeme ji sledovat.

Den 332./365

Fotky, fotky a zas fotky... Baví mě to. Hlavně ty exteriérové. Jsem šťastná, když se líbí a přinesou radost... Když mi lidé píší, že mají atmosféru...

Dnes mi Anička (dívčina na fotce) psala, že by si přála fotky i s přítelem, a tak jsme vymysleli, že počkáme, až napadne sníh a uděláme nějaké romantické rande na sněhu... Na to se moc těším! Úplně to vidím... Dostanou do ruky hrneček s horkým čajem, budou stavět sněhuláka a koulovat se... Přesně si umím představit, co chci, aby z nich bylo cítit... Radost, láska, štěstí...

Den 331./365

Den 330./365

Dnes jsme byli u kadeřnice (vypadám jak... :-D)... Myslím, že příště musím do Rohára za Silvou... Klukům to ale sluší, u nich toho není moc co zkazit.

Večer jsem opustila rodinu a šla vyrábět do Rudňáčku vánoční věnec na vrátka. Nejprve jsem  byla bezradná... Bylo tam tolik krásného materiálu. Pak jsem objevila tu velkou rolničku a už to jelo. Moc jsem si to užila. Ten klid. Svařáček. Žádné "mamííí".

Naší brance bude moc slušet :-).

Den 329./365

Dopolední 3 rychlá focení. 4 stupně venku, ale sluníčko vykukovalo... A tak to stálo za to. Nejprve jsem myslela, že zmrznu, ale jen co jsem začala fotit, vše šlo stranou a bylo mi fajn.

Děti jsem měla u švagrové. Pekli jsme společně cukroví. Když jsme přijeli domů, měla Minie takovou radost, že ji to zase "povalilo". Jsou to takové stavy bezmoci... Můžu ji jen zvednout a počkat, zda to rozdýchá...

Den 328./365

Majda (Madla). Devítiměsíční kráska. Miluje děti. Majitelé se jí vzdali kvůli alergii dítěte.

Den 327./365

Dnes byl zvláštní den. Už nějakou dobu myslím na výzvu 21 dní bez stížností. Zaujala mě na FB a každou chvíli jsem si na ni vzpomněla.

Večer se sešly dvě věci, které ve mně vyvolaly velkou chuť si jít veřejně postěžovat. Hezky jsem to všechno napsala a než jsem to dala sdílet, tak jsem se zarazila. Vyskočilo mi, že mi to vůbec nic nepřinese, ba naopak. A tak jsem to smazala...

A o co šlo?

Včera jsem si vybrala nový recept na Marokánky. Cukroví, které mám ráda, ale nikdy jsem ho nedělala. A tak jsem dnes se Sebastiánem došla do krámu a koupila vše potřebné. Večer jsem se do toho s Kiki pustila. Nevím proč, ale vše jsme přepočítávaly z dkg na g a u mouky jsem si tam v duchu přidala jednu nulu navíc... JJ, zdálo se mi to divné, ale proč bych si to ověřovala, že? A tak to vše letělo do koše... Teda do mrazáku pro slepice.

Byla jsem naštvaná a šla jsem k PC dodělat fotoknihu. Když už byla celá hotová a já ji chtěla uložit a odeslat, zamrzl mi počítač. Celovečerní práce z minulého dne byla rázem pryč. Křičet se mi chtělo. A tak jsem začala sepisovat veřejnou stížnost na nevím koho...

Po vymazání stížnosti jsem se uklidnila. Přijala zodpovědnost sama za sebe a své činy a rozhodla se vypracovat fotoknihu znovu. A světe div se! Ona se celá načetla, i když jsem ji neukládala! Ta úleva. A tak jsem ji s vděčností odeslala a šla do krámu pro nové ingredience a upekla i Marokánky :-).

A jaká je pointa? No že si vždycky můžeme vybrat... Buď si stěžovat a svalovat vinu na všechno okolo nebo se uklidnit a celé to napravit... A ještě se poučit pro příště :-).

Den 326./365

Sesterské souznění... Kratičký okamžik na fotce... Jinak do sebe pěkně jdou... Koho mi to připomíná?

Kája je už od rána v takovém rozpoložení, že jsem to ani já neustála. Vydržím být dlouho klidná, ale pak mi stačí už jen málo a bouchnu.

Alespoň ta chvíle, kdy jsem s ní samotnou jela koupit tkaničky do bot... Dokud nezvedla mobil, když volala Kiki... A už tu byl zase ten tón... Ta alergie...

Jooo, často v jejím chování pozoruji samu sebe. O to to je horší. Že by zrcadlo?

Den 325./365

Tohle už tady dlouho nebylo... Vypadalo to, že se s Tomem snad i pohádáme :-). Celé dopoledne jelo v divném duchu. Jeli jsme do Tesca a nakupovali beze slov. V případě nouze jsem jen odsekávala...

Tom našel na parkovišti na zemi mobil. Tak jsme pak čekali, až na něj někdo zavolá. Byla to pani z Rudné, tak si pro něj přijela.

Další vztekání bylo, když jsme vraceli Kikče do pokojíčku nábytek. Až večer, potom, co se Tom vrátil z běhání, to z nás spadlo a začali jsme se tomu smát.

Na dobrou noc jsme si pustili Něžné vlny a smáli se ještě víc...

Hned se líp usínalo.

Den 324./365

Jedu jak drak... Upravuji jednu za druhou a dokonce mě to baví. Musí se toho využít... Jen podle toho vypadá domácnost. Včera jsem zapojila holky i Sebíka, aby to tu alespoň trochu vypadalo.

S váhou se to má tak, že nejprve šla lehce nahoru a teď jsem - 1kg. Odnaučila jsem se pít kávu (sladila jsem jedním cukrem) a nejím žádné sladkosti a bílé pečivo. Přestala jsem dojídat. Možná i ten můj pracovní elán má původ v HB.

Takže žádné závratné hubnutí se nekoná. Ale s tím jsem ani nepočítala. Jen se cítím lépe a hlídám si pravidelnost. Na koktejl se vždy moc těším, ten mi prostě chutná a čaj mě nutí dodržovat pitný režim. Tak nějak teď víc myslím na sebe. Dřív jsem se starala o všechny okolo a sebe odsouvala do pozadí...

Prostě to má pozitivní vliv i bez úbytku hmotnosti.

Den 323./365

Pondělí. Ráno jsem si musela napsat seznam, co dnes vše musím. Většina z toho je vyškrtaná. Ufff...

S Minie jsem musela znovu na veterinu. Rána po Dafné zubu se jí špatně hojí, ale naštěstí nejsou třeba další atb. Nasadím arnicu a bude to. Také se u ní v pátek znovu objevil "kolaps". Měla takovou radost, že jsme přišli domů, že jí to složilo. Je to hrozný pocit, vidět jí během chvíle ležet na boku s vytřeštěnýma očima.

S Kristýnkou jsem byla u zubaře. Myslela si, že jí vypadla plomba, ale byl to kus zubu. Vytrhnout to nechtěla, a tak jí pan doktor opravil jiný zoubek. Byla statečná. Děsí se momentu, že jí bude někdo něco bez upozornění trhat. Zažila to jednou na pohotovosti a už zubařům nevěří. Pan doktor jí vše vysvětlil a mě poslal se Sebastiánem ven, ať ho zbytečně nestrašíme. Zvládla to skvěle.

Den 322./365

Neděle byla ateliérová. Některé jsou vážně vyčerpávající, jiné dobíjející... Tentokrát jsem byla večer úplně ko. Jen jsem seděla a koukala do zdi.

Foto tak 6 let staré... Už to ani není pravda :-).

Den 321./365

Dnes focení v centru Prahy... Počasí na objednávku... 

Den 320./365

Nový Smíchov. Dokud nás svatba nerozdělí.

Den 319./365

Snad brzy mé tělo pochopí, že si nemusí držet zásoby :-).  Chce to trpělivost. 

Holky odjely k tátovi už dnes. Zítra mě čeká "volný" den. Nebudu muset dělat fotky, které dnes dodělám a focení mě čeká až v sobotu a neděli... To je tak hezký pocit tohle. Mít den, kdy "nic nemusím". Těším se...

Den 318./365

Dnes den 1. Nechala jsem se od Káji vyfotit, abych měla srovnání... Uvařila jsem si speciální čaj a vypila koktejl. A snažím se dodržovat vše, co mám napsané... Nakoupila jsem potraviny, které smím a začala si všímat toho, kolik toho do pusy strčím "navíc". Třeba jako dojídání po Sebastiánovi... Au, au... Tohle bude bolet nejvíc. Srovnat si to v hlavě a fakt se tím řídit.

Je to pro mě výzva! Tom tohle jede 2 roky a já se neuměla přidat a být důsledná. Stále jen nějaké výmluvy. Tak třeba teď... Konec řečí, začátek činů.

Den 317./365

Foto není aktuální, ale tak nějak mi sem zapadlo...

Před nějakou dobou mě přepadl pocit, že bych moc ráda něco udělala se svou postavou. 2,5 roku mi stojí váha na čísle, které se mi nelíbí. Tělo si hlídá zásobu tuku, aby mělo jistotu, že ho nic neohrozí. Už 2,5 roku kojím a vypadá to, že se nechystám ze dne na den přestat. A tak mě jednu chvíli před usnutím vytanula vzpomínka na Herbalife. Byla jsem stará asi jako Kiki, možná mladší, když ho máma s tátou měli a úplně si vybavím to nadšení a radost, jak jim dělal dobře. Hubli a byli plní energie.

Napsala jsem proto mé dodavatelce (kupovala jsem si od nich kosmetiku), že bych měla zájem o nějaké produkty. Pozvala si mě tedy na vážení a konzultaci, jak to vlastně se mnou vypadá.

No, nedopadla jsem nejhůře. Na to, jaký mám zápřah a že kojím mi vyšly hezké hodnoty. Mým cílem je pročistit tělo, vyživit ho a zkusit dát dolů cca 6 kg.

Den 316./365

Krásný večer ve společnosti Kristýnky... Vyrazily jsme na dámskou jízdu do Léčivého divadla Gabriely Fillipi. Shlédly jsme představení O chlapci, který viděl pravdu. A Terezka Kramerová křtila svou novou knížku Dívka s havraními křídly.

Na klavír hrál pan profesor, dirigent, skladatel Zdeněk Zahradník. Kristýnka se mu moc líbila, a tak se zeptal na její jméno a hrál pro ní...

Obě jsme opouštěly divadlo s nadšením. Byly jsme toho plné...

Den 315./365

Den 314./365

Den 313./365

Měla jsem chuť se dnes vrátit k fotkám z léta... A zvonu si upravila ty, které mě oslovily... Jsem ráda, že jsem workshop navštívila. Od té doby jsem se v exteriérové fotografii zase někam posunula. Venku mě to baví čím dál tím víc...

Den 312./365

Den 311./365

Den 310./365

Dnes jsem v mobilu objevila foto ze čtvrtka. Kiki to na výtvarce baví. Tohle kreslila podle předlohy... Ona je tam vždy taková veselá a spokojená... Vydrží tam vždy dýl, než je kurz a nikdy se jí nechce domů.

Den 309./365

Staříček krysaříček je na tom lépe, zůstává u Barči doma. Má dokonce zájemkyni, která má 4 krysaříky... Uvidíme, zda byl její zájem opravdový.

A jinak u nás se vesele smrká. Kiki má tak ucpaný nos, že jsem ji ráno nechala v posteli. Zítra ale už pošupajdí...

Den 308./365

Den 307./365

Dnes focení... Bořík je na hlídání a jeho stav se zdá lepší... Na závěr na mě čekala zase před zasedačkou strašidla...

Den 306./365

Dnes jsme s Boříkem bojovali dál... Odpoledne už to bylo lepší. Byl víc v klidu a průjem nebyl tak častý. Je to staříček, kterého přišel jeho pán utratit, protože to nedával. A já se mu upřímně nedivím. Já to taky nedávala. Až jsem z toho byla zoufalá. Takže nesoudím...

Večer si ho vzala k sobě Barča. Bude u ní na víkend. Já fotím... V neděli večer se uvidí, v jakém bude stavu a zda zůstane u Barči nebo půjde zpátky k nám...

Den 305./365

Bořivoj... První den v dočasce... Byl to boj...

On je zlatý, milý... ale... Průtokáč, a tak jsem jen uklízela a vůbec se nevyspala...

Den 304./365

Takové malé poohlédnutí za barevným podzimem... 

Krása barev je pryč. Vítr, déšť, málo světla... Každé další exteriérové focení pro mne bude výzvou.

Přemýšlím, že od nového roku si založím blog, který už nebude o 365, ale o focení a o tom, co se mi honí hlavou... Něco, co nebude už tak osobní a bude to jen o mně.

Hodně teď přemýšlím sama nad sebou. Je to tím, že se blíží chvíle, kdy budou Sebastiánovi 3 roky a mě čeká něco jako "návrat" do práce. Píšu jako, protože do práce, kde jsem pracovala před nástupem na mateřskou, už se vrátit nemůžu.

Řeším, zda mě samotné focení uživí. Nikdy jsem ho neměla jako hlavní činnost, jen jako vedlejší. Nevím, co jiného k němu dělat. Budu teď všemu otevřená... Třeba něco přijde. A nebo se postavím tváří v tvář výzvě a pořádně se obuji do focení...  Pravdou je, že mě čím dál tím víc baví exteriérové portrétní focení... Jen to budu muset začít dělat jinak. A to se mi právě honí v hlavě.