Dnes mi FB ráno připomněl, že to jsou přesně 4 roky, co se z nás s Tomem stali přátelé...
♥
Ten den se všechno dalo do pohybu a můj život se začal pomalu otáčet o 180 stupňů... Ale já to ještě nevěděla :-).
A tak jsem ráno Tomovi k výročí upekla fitness dort, samé zdravé věci. Snědli jsme ho ke snídani.
Pak jsem vzala Minie na kastraci. Rozhodla jsem se tak nedávno. Její nálady, časté hárání a falešná březost... Do toho jako prevence nádorů na mléčné liště... A štěňátka jsem dávno zavrhla... Takových psů, co hledá domov... Ať si vezmou lidé raději ty, než domácky namnožené krysaříky bez PP.
A tak to dnes Minie zvládla na 1.
Odpoledne jsem byla se psy na dvoře, když vtom jsem zahlédla za vraty Trevise. Byl bez páníčka, což nebývá zvykem. A tak jsem vykoukla ven a fakt tam byl sám (bez vodítka, bez obojku). Byla to rychlá akce. Čapla jsem vodítko a Dafné, dala Gábi domů a houkla na Kiki, ať chvíli pohlídá Sebíka. Odvedla jsem Trevise (zavěšeného u Dafiny zadnice) domů. Tam vrata dokořán, doma nikdo a zavřít je se mi nepodařilo. A tak jsem nechala vrata být a odvedla je raději k nám na zahradu.
A začalo zjišťování telefonního čísla na Martina. To byla sranda. Nikdo ho neměl, všichni chtěli pomoci... Nakonec to zařídil Tom. Zavolal Martina kolegovi z práce a ten vzkázal, že do 20ti minut se pro něj někdo staví. Trevis měl oči jen pro Dafné, takže tomu to ani trošku nevadilo. O Gábinku nestál, tu jsem raději nechala doma.
Holky jsem upozornila, že je venku další pes. Ty to vzaly v klidu, jsou zvyklé :-). A za chvíli si pro něj opravdu přišel Martina kolega. Půjčila jsem mu vodítko a obojek a šupajdili domů.
Jsem ráda, že to všechno takhle dopadlo. Toulající se rotvajler bez obojku nic moc... Kdybych ho neznala osobně, tak se do ničeho takového nepouštím, ale takhle jsem ho na ulici nemohla nechat.
