čtvrtek 14. prosince 2017

Den 348./365


To je takový nezvyk, nemuset dělat fotky...

Představte si, že jsem od rána jen uklízela. Třídila, rovnala, vyhazovala... Kiki přišla domů a byla celá vykulená, proč je na chodbě tak "prázdno". No, bylo to asi tím, že jsem uklidila bundy do skříně :-). Nikdy bych nevěřila, že budu mít radost z toho, že můžu uklízet, že mám na to čas...

A taky mám čas na čtení knížky, která mě moc baví.

A Sebastián je super, že mě nechá. On si umí zábavu najít sám. Třeba dnes si dal do postele žíněnku, pod ní naskládal míče a skákal na tu hromadu. Je to rebel. Ničeho se nebojí.

Taky mi chodí loupat sněhové vločky na okno. Rovná je podle velikosti. Ty velké jsou táta a máma a ty malé jsou mimi. A já je pak zase vracím na své místo - máma nemáma.

Přijde mi, že teď hodně vytáhnul. Uklidila jsem dnes oblečení, ze kterého během chvíle vyrostl.

A zítra nám snad konečně vyjde návštěva Rudňáčku. Půjdeme do herničky. Ty jo, to bude něco. Holky trávily své dětství v MUMu a Sebastiána vezmu poprvé do herny ve 2,5 letech... Dva roky si už říkám, že bych tam mohla zajít :-).

A také jsme pekly perníčky. Kiki včera rozhodla, že by to nebyly Vánoce bez perníčků a zadělala těsto.

V tomhle je výhoda, mít doma dvě samostatné slečny... Kája dnes zase na oplátku uvařila večeři.