Noc byla neklidná... Ale dle mého klidnější než včera. Ráno Kája tvrdě usnula a prospala skoro celé dopoledne. Měla jsem nutkavou potřebu ji vymalovat pokoj. Zašla jsem dokonce do barev a laků a vyfotila si vzorník. Lákala mě kašmírově žlutá. Nikdy bych takovou barvu nevolila a dnes jsem si byla jistá, že právě tuhle tam musí mít... Než mi kamarádka poslala charakteristiku žluté barvy... JJ, působí pozitivně na solar... A byla jsem doma. Podvědomě jsem chtěla, aby se jí ulevilo...
Ona mě s barvou posílala někam. Neměla náladu. Žádná se jí nelíbila. Nic nechtěla. A já se jí stále snažila vysvětlit, jak by se tam hodila...
Žaludek bolel, kroutila se, ale pozitivní bylo, že si přála uvařit těstoviny k obědu... Pak ale zase usnula. Po probuzení se s chutí najedla. Dokonce si přidala... U doktorky v čekárně se už začala usmívat a když nám paní doktorka hlásila, že lepší krevní testy mít ani nemůže, bylo vidět, že z nejhoršího už je venku.
Díky za to! Dokonce mi řekla, jakou barvu by v pokojíčku chtěla a jela ji se mnou koupit... Vyhrála to světlounce růžová. Taková, jako její boty...
