Den 90./365

Dnes si užila den Kiki. Poprvé u nás spí její kamarádka. A tak hezky to vyšlo, že Kája spí naopak mimo domov. Té zase poprvé vyšla Noc s Andersenem. ♥

A Sebíček? Ten to nemá vůbec snadné. Chtěl jít na hřiště, ale zaujala ho víc pouť a autíčka na kolotoči, ale ten ještě nebyl v provozu... Takže řev... Pak si přál jet autem a řídit ho. Já, hodná matka, jsem ho vzala ke hřbitovu a jezdili jsme tam a zpátky... Ale on by jezdil třeba dvě hodiny, a tak zase plakal, když jsem ho dala do sedačky a jela domů. Ale když zrovna po něčem bytostně netouží, tak je zlatej ♥.

Den 89./365

Těšili jsme se na dnešní večer všichni a moc! Byli jsme pozvaní na loď Moravia, která jezdí okružní jízdu centrem Prahy. Byl to dárek, poděkování a my si to moc užili. Nejspokojenější byl Sebastián.

Den 88./365

Tom přišel domů z dětského hřiště zářící a jásající: "Přežil jsem! Přežil jsem 50 maminek a jejich děti!" :-D

Den 87./365

Dnes nevím, co se stalo, ale Sebastián spal do 10 hodin. A odpoledne si také pár hodin přidal. Že by posun času? Nebo jarní únava? Já bych také spala celý den...

Den 86./365

Je krásně, trávíme čas venku, hlavně na hřišti... Kikča seká latinu. A já se snažím plnit úkoly z PP.

Den 85./365

Takový hezký den to byl, a tak jsem se večer vytočila... Kristýnka mi zapomněla ukazovat poznámky a vzkazy od pani učitelky. Vytočila jsem se maximálně. Naštvaná jsem byla hlavně sama na sebe, že jsem jí věřila, když mi řekla, že nic nemá... A tak od zítra nastává vojna. Bože, dej mi sílu, abych byla důsledná. Takhle to totiž dál nejde.

Den 84./365

Fotící sobota... V poledne jsme poprvé grilovali... A večer mi přišel pozdrav od Gábinky. Chodí na cvičák a sklízí pochvaly. Jsme pozvaní, abychom se na vlastní oči přesvědčili, že se jí dobře daří ♥.

Den 83./365

8. rehabilitace Teddyho je za námi. Dnes spolupracoval úplně jinak. Pro pamlsek by lítal i vzduchem, kdyby mohl :-). Dnes se třeba učil couvat.

Den 82./365

Snažím se namíchat si tu správnou esenci svého podnikání... Jak snadné by to bylo, mít jen jeden zájem, jeden směr, jednu věc, která mě baví a které se chci věnovat... Jak to uchopit, jak to propojit, aby toho mohlo být víc najednou? Aby to k sobě ladilo a patřilo... Jooo, tvoření mě baví... Využívám k tomu ty chvíle naprostého ticha, kdy Sebastián spí a holky jsou ještě ve škole. Škoda, že to je tak 1 hodina během dne :-).

A také stále jedu 27 věcí/27 dní. Tolik je toho už pryč a nic z toho nám tu nechybí. A stále je co třídit, probírat a vyhazovat...

Den 81./365

♥

Potřebovala bych dny, které mají 36 hodin. Tolik věcí, které bych chtěla stihnout, udělat, užít, vymyslet, napsat, nafotit, vytvořit, zažít...

Každý den uteče tak rychle, že druhý den, když se vracím k tomu, co bylo, mi to přijde vše už tak dávno... Nestíhám se nudit. Ale přitom si umím najít čas na vše, co chci. A když už né já, tak mi ukáže Sebastián, že teď je ta chvíle - vypnout. Vzít si boty, bundu, čepici a jít ven. Jen chodit po ulici, dupat v loužích, pozorovat auta, houpat se na houpačce nebo pozorovat ptáky...

♥

A pak je nejkrásnější to, když to máte s kým sdílet... Kdy si ty střípky dne vylovíte z paměti a vyprávíte naprosto unavenému muži, který je obložený psy a s radostí a láskou vás poslouchá a je šťastný, že se na něj všichni těší...

A pak jen ležíte a posloucháte vy. Vybavujete si kavárnu, stolečky, zákazníky... Cítíte ty emoce... A jako byste ten den byli v kavárně s ním...

♥

A pak taky pozorujete své dcery, které už jsou tak velké, že vás nepotřebují, a pak přijde chvíle, kdy netouží po ničem jiném, než být u své mámy. Smát se s ní, vyprávět jí, postěžovat si...

♥

Den 80./365

To je taková paráda, když je Tom doma. Zajela jsem k Hance na pedikúru. Byla to moje úplně první v životě. Krásně jsme pokecaly o aktuálních tématech... Daly si takové to ženské sdílení, které je čas od času třeba...

Kája dnes přivezla domů další zlato...

Den 79./365

Dnes nemám nejlepší náladu. Na jednu stranu zvláštní úleva, že vím, co Teddyho trápí, na druhou stranu smutek, že zrovna on si toho musí tolik prožít.

Dnes se mu dělaly nové RTG snímky. Tentokrát loktů a páteře. Už známe důvod, proč kňučí, když vstává... Má fragment v páteřním kanále a čeká ho operace :-(.

S operací počkáme ještě měsíc až dva. Ať toho na něj není moc...

Den 78./365

Třetí den sama s dětma. Ufff... Normálně je pro mě pondělí vysvobozením, ale tentokrát jde do práce Tom i v pondělí :-(.

Kája dnes pekla psí sušenky. Byly tak dobré, že jsme si také dali...

Do skořápek od vajíček jsme zasadili řeřichu. Jsem zvědavá, co z toho bude :-).

Den 77./365

Měli jsme v plánu jet do ForDogs vyvenčit hafany a stavit se na Charitativní burze ve Svárově. Jen se nám nějak protáhlo spaní, a tak jsme stihli jen tu burzu, kde jsme si vyzvedli antiparazitní pipety pro psy a jeli na Smíchov. Kristýnka se Sebastiánem si hráli v dětském koutku a já s Kájou běhala po sportovních krámech. Nakonec jsme pořídili vše potřebné v Tescu. Za cenu 1 Nike byly tři věci a k tomu radost veliká. A moje úleva byla jako bonus...

Nakupování jsme ukončili obědem v Pandě.

Jedu už pár dní 27věcí/27 dní... To znamená, že se každý den doma rozloučím s 27 věcmi. Většinou jich bývá i víc. Nekompromisně letí do popelnice nebo do tašky, která půjde na burzu nebo ty věci pošleme dál...

Mám za sebou vytřídění tužek/pastelek, časopisů, hraček, sponek/gumiček/korálků... A stále je tu tolik věcí, které půjde probrat. Bude tady hezky dýchatelno. I Tom má v plánu jeden den takhle probrat jeho "domeček".

Den 76./365

Dnes byl Sebastián venčit Minie. Pak jsme ji dali domů a šli na hřiště. Tam prázdno. To bylo super! Přišel tam pak jeden rusky mluvící chlapeček, který mu stále říkal "holčičko" :-D. S tím si hezky hrál. Pak ale přišel ještě jeden, který jim tu klidnou souhru začal narušovat. V té chvíli Sebastián opustil hřiště :-). 

Den 75./365

A dnes? Dnes má narozeniny můj muž. Je to pro mne jeden z nejdůležitějších lidí, které mám. Je to můj přítel, parťák, pomocník... Od začátku mi dává pocit klidu a zároveň bezpečí. S ním vím, že je vše, jak má být. Mohu s ním probrat úplně všechno. Není nic, co bych před ním chtěla tajit. Co mě napadne, s tím mohu jít ven... Mám k němu důvěru. Před ním jsem sama sebou.

On je ideální polovina mě samotné. Má všechno to, co já nemám a zase naopak. Vzájemně se doplňujeme.

Večer, když jsme dokoukali film Pohádky pro Emu... Leželi vedle sebe v objetí a já si utírala slzy, tak mi řekl, že je šťastný, když já jsem šťastná!

Proto mu z celého srdce přeji nejen šťastnou manželku, ale i stále tu chuť na sobě makat, učit se novým věcem... Obohacuje tím nejen sám sebe, ale především mě a naše děti.

Děkuji, že jsi ♥.