středa 20. září 2017

Den 263./365


Dnes byla další hodina atletiky. Kiki je stále nadšená, a tak odevzdala přihlášku. Zítra ji čeká první hodina v ZUŠ. Byla bych ráda, aby chodila na kreslení. Má talent, tak kdyby ji někdo vedl a ukázal různé techniky, myslím, že by to pro ni mohlo být povzbuzující. Nutně pro ni potřebuji něco, v čem je opravdu dobrá.

Trápí mě, jak to ve škole nezvládá a to se spolu každý den učíme. Spoustu věcí zapomněla. Znovu se učíme násobilku... Nestíhá si dělat zápisky v hodině a když už nějaké má, moc nedávají smysl nebo je v nich jedna chyba za druhou, že kdyby se podle toho měla učit... Asi toho po ní chci víc, než čeho je ona schopná. Možná ji pani učitelka ve 3 třídě dávala velké úlevy a nebo tahle teprve musí přijít na to, jak s Kiki pracovat. Diktáty už prý nedostává. Místo toho má doplňovačky... Tak bych si přála, aby jí to šlo.

Dnes jsme se vyloženě trápily u DÚ z matiky. A přitom to bylo stále to samé. Jenže dva příklady dá úplně s přehledem, a pak je najednou ztracená a neví, co s tím. Chybí mi trpělivost. Potřebuji s ní začít pracovat jinak. Přijmout ji takovou, jaká je a nemít očekávání. Umět ji podpořit a né ji srážet. Když ono je to tak těžký. Ale my to dáme!






10 komentářů:

  1. Jé super, že zkusí Kiki ZUŠ. Je šikovná! Držím palce, aby jí to bavilo.

    OdpovědětVymazat
  2. Ze Sebíka se stává chlap ;) 👌

    OdpovědětVymazat
  3. Zdarvím a chápu, mám dys. dceru ( dyslexie, dysortografie). Bojujeme od druhé třídy, teď je v devítce. Jsou to velké boje, ale moje zkušenost je, bojovat za to, aby škola dělala co má a co doporučuje PPP. Ne všcihni učitelé to respektují, přestože podepíší, že ano. Od 4. třídy jsem řešila to, co je v článku... Přesně vím, znám... Ano, je potřeba, aby dělala něco, v čem je dobrá a podporovat sebevědomí. Chválit a chválit...Teď je moje dcera, jak už jsem psala v devítce. Máme to štěstí, že se to časem vše zlešuje a i učitelé pochopili, že já se prostě nevzdám a budu za ni bojovat... Už mám u nich i ředitele respekt. Chce to se hlavně nevzdát a trvat na svém. Vím, že je to občas moc těžké a člověk má chuť to prostě vzdát. Opravdu se vyplatí vydržet a bojovat! Hodně sil přeju Iva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tohle má Kiki - dyslexii a dysortografii a k tomu špatnou paměť. To samé má starší dcera, ale její výhodou je naopak dobrá paměť, tak si většinu věcí dokázala zapamatovat... U ní se to začalo srovnávat ve 4. třídě, ale měla roční odklad, tak doufám, že nějaký posun bude u Kiki znát třeba za rok... Snažím se ji podporovat v tom, co jí jde. Dnes byla poprvé v ZUŠ a je nadšená a to stále říkala, že tam chodit nechce... Doufala jsem v to, že ji to chytne. Ona jak má štětec, barvy..., tak je rázem "dokonalá".

      Vymazat
  4. Držím palečky, aby Kikču škola tak netrápila! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky! Trápím se spíš já, ona už je tak nějak rezignovaná...

      Vymazat
  5. Aj keď Naďa bola diagnostikovaná ako ADHD, hoci bojovala s učením ako autistka, všetko som učiteľom vybehala, aj odborníkov, aj zákony, práve sa vyvíjali, gro bolo v krúžkoch, teda v ZUŠ, tiež uspela len tam, v hudbe a v kreslení.
    Presne si to vkladáš do srdca... terapeut nám hovoril, vydržať základku, potom bude už dobre!
    Naďa hovorila na základku, že peklo už zažila, určite pôjde do neba!
    Mimochodom po prvom ročníku chcela spáchať samovraždu a to som už dávno jednala...aspoňže toto tvoja neprežíva.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už jen 5 let! A začneme nanovo se Sebastiánem :-D. Kiki má tu výhodu, že ji to netrápí. Ji trápí, že jsme z toho špatní my... Takže se snažíme s tím něco dělat... Díky za tvá slova!

      Vymazat