Den 218./365

Dnes jsem jela se Sebíčkem za babičkou a dědou do Písnice...

Sebastiána vyloženě přitahují chlapi. Má potřebu si s nimi hrát. Na dědu si vzal dřevěný meč a honil ho po dvoře. Také na něj každou chvíli volal: "Dědí!" Byl přešťastný, když mu děda "půjčil" auto. Musel se podívat i do nákladního prostoru na kyslíkové bomby...

Mě bere jako takový ten pevný bod, kde je v případě potřeby bezpečno a kde se může uklidnit, když se mu chce brečet. Babičku měl na krmení sebe a slepiček.

A fascinují ho kočky. Daleko víc, než psi. Za kočkami běhal a stále na ně volal... To je jak doma. Psi bere jako součást domácnosti, ale jak vidí kocoury, začne se rozplývat a chce je hladit...