Kámoška z dětství. Bydlela u nás ve vchodu a jako holky jsme si hrály na školu. My byly učitelky a naše mladší ségry žákyně... O pár let později jsme vyrážely za zábavou... V té době už jsme v HP nebydleli... Když jsem se tam opět vrátila, tak už tam nebydlela ona :-). Teď za mnou každý rok jezdí na focení a já vidím, jak jí kluci rychle rostou. D. je její věrná kopie...
A jinak dnes chodil Mikuláš. Holky se rozhodly, že o žádné recitování básniček nestojí, a tak jsme byli doma. Přijel za námi děda s babičkou. Nachystali jsme jim vánoční ochutnávku cukroví. Moc toho nemám, a tak Sebastián čekal, až přijedou, aby si také mohl dát. A pak se předváděl. Běhal, skákal na sedačce, dělal si překážkovou dráhu. Je to opičák. Pohyb má v těle :-). I holky měly z návštěvy radost. A čerty děda vyhnal, tak tam alespoň u vrátek nechali pytel s nadílkou :-).
Kamarádka je velmi fotogenická, taky bych se chtěla umět na fotkách hezky tvářit. :-) Jenže já jsem hrozná, nerada ukazuju své křivé zuby, a tak na jakoukoliv fotku nasadím svůj univerzální výraz a všechny fotky mám tudíž úplně stejné :D. Nejinak to bylo se svatebními fotkami.... Mám proto nejradši momentky, to mě občas někdo zastihne i s úsměvem a nakonec to na fotce nevypadá tak špatně. :-)
OdpovědětVymazatJe moc hezké, že jste včerejší den strávili takhle pospolu, děti i babička s dědou si to určitě užili. :-) Já trvdla až do večera v práci, a tak jsem byla ráda,že jsem nějaké čerty s Mikulášem zahlídla alespoň z okna...
JJ, když má někdo krásné zuby, to se to usmívá :-). Já se také jen lehce usmívám, zuby neukazuji. Měla jsem jeden křivý, nosila rovnátka, ale už nikdy jsem se nenaučila smát jinak... Proto možná tolik miluji Toma úsměv. On má krásné zuby a krásně se směje (nebojí se je ukázat) :-).
Vymazat